Snehulienka

Řekl bych, že i lepší 3. Mám rád, když klasická pohádka jde pojmout i z té druhé (a podstatně temnější) stránky. Je pravda, že tento příběh může nabízet mnohem více, než jen skupinu banditů a zvrhlou čarodějnici Sigourney Weaver. Každopádně si myslím, že armosféru to má dobrou. Na horor možná nedostačující, ale na temnou pohádku více než přívětivou. (06.10.2011)

Nápad to je skvělý, ony totiž všechny pohádky, dnes zkreslené Disneyem, byly původně patřičně morbidní. A když se film může navíc pochlubit takovými výkony, jaké předvádí Signourey Weaver, její bratr a nevlastní dcera, určitě má něco do sebe. Atmosféra v průběhu stopáže houstne a závěr bych v žádné pohádce nečekala. Místy je ale snímek opravdu jen pro otrlé, z některých masek se mi až zvedal žaludek. (14.09.2014)

Ať je to, jak je to, na tuhle rozkošně béčkovou verzi Sněhury se tu a tam ráda podívám. Obzvlášť takhle kolem Vánoc. Nikdo mi nevymluví, že se to kdysi v 15. století, kdesi v temném lese nemohlo nějak takhle odehrát: loupežníci - trpajzlíci, poblouznění zemanové, dominy/macechy se zálibou v černé magii, rebelové s PTSD, bledé dívčiny pobíhající po luzích a hájích - a pochybné dobré konce. (13.12.2016)

Ne úplně špatná verze Sněhurky, kde "zlá macecha" není prvoplánově tupě zlá od začátku, ale až vlivem událostí, kdy se ne nepochopitelně zblázní. Její žárlivecký záchvat, který vyvolal porod, ukazuje, že úplně vyrovnaná nebyla (tomu nasvědčuje i její očumování se v zrcadle), ale Sněhurce nešla po krku od první chvíle, ale až pod vlivem intenzivní ataky své duševní nemoci. Ostatně, totální psychický propad v okamžiku smrti vytouženého dítěte se dá naprosto pochopit. Co se pochopit nedá je, že manžel i veškeré služebnictvo nechalo vyčerpanou krvácející rodičku v komnatě samotnou, mrtvé miminko šli spálit jak odpadky, bez jakékoliv piety a úcty, a celou epizodku odmávli jako událost svým významem zhruba na úrovni ztvrdlého krajíce chleba. Chlapíci v lese, z nichž trpaslík byl jeden, projevovali ve svém počínání taky řácký kus logiky - někoho terorizuju, střídavě se o něj pečlivě starám a vůbec dávám najevo, že vím, co chci. A to hned v sedmerém vydání. Maskéři odvedli skvělou práci a ten, kdo vymyslel ten design zrcadla byl konečně jednou bytový architekt se zajímavými nápady. Stejně jako kdysi v pubertě, i dnes jsem tam narazila na místa, u nichž jsem se bála, ale tu opravdu úžasnou filmovou hranou Sněhurku stále hledám. (01.08.2016)

Na filmu mě zaujalo především to, že trvá docela dlouho, ale přesto se mu nepodaří pořádně vytěžit žádný z motivů, které představuje. Postavy mizí a objevují se, jak si střihač zrovna zamane, a nikoli podle vnitřní logiky příběhu, Lilly je ztracená v temném lese v jednom záběru a v druhém už najednou všichni vědí, kde je, aniž by ji našli, zrzavý doktor je v jednu chvíli očarovaný, ale vlastně vůbec není očarovaný, a tak všelijak podobně. Mojí nejoblíbenější sněhurkovskou adaptací tak i nadále zůstává španělská němá Sněhurka - jiný příběh. Přesto má tahle verze momenty, které bych nazvala roztomilými až působivými. Zrcadlo je nesmírně krásné a Sigourney je božsky strašidelná. Její rozpracování zlé královny bylo velmi zajímavé, škoda, že se poněkud rozpadlo ve chvíli, kdy se těžiště pozornosti přeneslo na Lilly. Psychedelická hororová atmosféra někdy působí, jak má, a když zbytek přestává dávat smysl, tak je trochu zmatečná. Smíšené pocity. Ale to zrcadlo! (14.12.2016)