Šimocuma monogatari

Prirovnávanie k Amélii má zmysel len potiaľ, ak ste schopní predstaviť si, že Améliu prekreslia do mangy, následne pretavia do anime a potom natočia japonsky uleteným štýlom celovečerný film. Ak je vaša predstavivosť na takejto úrovni, potom máte hmlistú predstavu ako asi Shimotsuma Monogatari vyzerá. Momoko je zástancom štýlu Lolita a zásadne sa oblieka do kostýmčekov šmrcnutých rokokom. Celým filmom nás sprevádza jej komentár, pričom začíname "koncom". Postupne sa cez opis života Momoko dočkáme humornej kritiky konzumného štýlu života (Obchodný dom "Jusco") , histórie skvelej značky "Versach" a jej "únie" , gangsterskej dedinky teplákovo a nebezpečnej mopedárky Ichi(g)ko. Príbeh je preplnený bizarnými postavami ako Jednorožec (ktorého "nástup" na scénu nezabudne žiadna panna :-) ), "Rokoko no Kami sama", vražedná babička, či smoliarsky otec. Napriek tomu, že dilema hlavnej hrdinky či radšej šaty nosí alebo ich pre druhých šije môže pôsobiť povrchne, pokiaľ nazriete hlbšie, je to problém podobný tomu Améliinmu - uplatnenie v živote, hľadanie vlastnej cesty životom a pomoc iným. Akurát je to natočené tak úchylne a zábavne, že na konci nebudete mať na ústach onen hrejivý úsmev, ale úškľabok od ucha k uchu . A najlepšia hláška ? Lolita gets berserk. 10/10 (27.01.2006)

Absolutně šílená "komedie" u které se spíš než pobavíte unudíte. Naprosto šílená ústřední dvojka (motorkářka x rokoková lolitka) je sice celkem sympaticky povedená, ale celý děj je roztříštěn do řady epizod, které sice ve výsledku drží jakžtakž pohromadě, jako celek je to ale naprosto bizarní v tom negativním slova smyslu. Snaha odlišit se je navíc spojena i s vizuální stránkou, takže filmy a zmatenými střihy se nešetří, stejně jako neustálým prudkým světlem přímo do kamery. Tohle je prostě šílený experiment který ale bohužel při všem tom experimentování neskutečně nudí. Měl jsem co dělat abych nemusel vypnout. (17.06.2010)

Hlavní postavou je půvabná Momoko, co má své vlastní názory na svět a především slušnou zásobu rozkošných šatů a její největší zálibou je mimo nakupování ve stylovém obchodě tvoření vlastního oděvu. Ta se seznamuje se svým opakem, drsnou Ičiko, zdráhající se projevit své city, pro niž je motorka celým životem. Nemají na sebe nejlepší názor, ale když se jejich síly spojí, mohou to dotáhnout daleko. Film vlastně není o ničem, odehrává se v roztomilém šíleném a vtipném stylu. Vizuální stránka je úchvatná, všude plno barviček, něžných krajek a také dobré hudby v kontrastu se surovostí a divokostí života motorkářského gangu, který se řídí zásadou, že ženy nikdy nesmí brečet na veřejnosti. Děj hraje až druhou roli. A to je právě to, co mi tam chybělo. (18.10.2009)

Film je bohužel plný odkazů na japonské reálie, takže napoprvé si jej vychutnají na 100% pouze znalci Japonska. My ostatní se podíváme na domovské stránky filmu, kde jsou popsány všechny odkazy a to formou snadno přístupnou :) a pustíme si film ještě jednou. Důležitou součástí filmu je vynikající hudba Yoko Kanno a výběr písní, které zazněly ve filmu. Soundtrack by si fanda neměl nechat utéct. (20.12.2005)

Na sladký moc nejsem a volánky a kraječky mne baví asi stejně jako to vyšívání a tak ani docela přesně nevím proč jsem si tenhle snímek tak užil. Značnou měrou se na tom určitě podílela roztomiloučká Kyoko Fukada a její rafinovaně diblíkovitá stylizace, ale celý příběh a způsob jeho vyprávění je originální kombinací absurdit, ztřeštěného humoru a popkulturních narážek (pro nejaponce možná nepříliš srozumitelných, ale o to zajímavějších) a věřím že většinu diváků dozajista pobaví. (10.02.2012)