Šimocuma monogatari

Hlavní postavou je půvabná Momoko, co má své vlastní názory na svět a především slušnou zásobu rozkošných šatů a její největší zálibou je mimo nakupování ve stylovém obchodě tvoření vlastního oděvu. Ta se seznamuje se svým opakem, drsnou Ičiko, zdráhající se projevit své city, pro niž je motorka celým životem. Nemají na sebe nejlepší názor, ale když se jejich síly spojí, mohou to dotáhnout daleko. Film vlastně není o ničem, odehrává se v roztomilém šíleném a vtipném stylu. Vizuální stránka je úchvatná, všude plno barviček, něžných krajek a také dobré hudby v kontrastu se surovostí a divokostí života motorkářského gangu, který se řídí zásadou, že ženy nikdy nesmí brečet na veřejnosti. Děj hraje až druhou roli. A to je právě to, co mi tam chybělo. (18.10.2009)

Na sladký moc nejsem a volánky a kraječky mne baví asi stejně jako to vyšívání a tak ani docela přesně nevím proč jsem si tenhle snímek tak užil. Značnou měrou se na tom určitě podílela roztomiloučká Kyoko Fukada a její rafinovaně diblíkovitá stylizace, ale celý příběh a způsob jeho vyprávění je originální kombinací absurdit, ztřeštěného humoru a popkulturních narážek (pro nejaponce možná nepříliš srozumitelných, ale o to zajímavějších) a věřím že většinu diváků dozajista pobaví. (10.02.2012)

Hamletovské "Byť či nebyť" sa v podaní japonskej Lolity mení na dilemu "Šiť šaty či radšej si ich len obliekať?", čo je vskutku dilema zapeklitá. Podstata je presnejšie v hľadaní samej seba. Prostriedkom k autentickému seba prejaveniu je podivné priateľstvo rokokovo odenej stredoškoláčky - večnej Lolitky s drsne sa tváriacou a agresívnou členkou dievčenskej mopedovej bandy. Výstredné, expresívne farebné, so spústou obdobne výstredných postáv (napr. čávo v herni s prezývkou jednorožec, vyzerá ako japonský manažér fínskej kapely Leningrad Cowboys) a tvorivých, snovo-surreálnych nápadov a anime vsuviek. Napriek značnej a zručnej tvorivej kreativite je hlavná línia dejovo plytká a nezaujímavá. Spomenuté oživenia tak-tak stačia na to, aby bol film dopozerateľný. Poznámka: Užívateľ Van Tom presne poznamenáva, že ide o popovú šialenosť. Nuž ale ako ju možno hodnotiť nadpriemerne, keď od útlej mladosti prirodzene, v rámci kultúrneho poznávania, razím i zušľachťujem heslo: "I hate pop"? (27.11.2020)

Při sledování Shimotsuma monogotari se skutečně nelze ubránit byť jen sebemenšímu srovnání s francouzskou Amálkou. Barvitý kýčovitý svět zabydlený svéráznými postavičkami viděný očima neodolatelně dětinské a naivní hlavní hrdinky, která disponuje slušnou vyřídilkou, obléká se do netradičních šatiček inspirovaných historickou érou rokoka a má až čarovné schopnosti, moderní vizuální styl vyprávění plný neotřelých nápadů, spousta humorných situací, vtipná představovačka rodičů, hrdinčino glosování děje.. Jenže! Shimotsuanský příběh je mnohem, ale mnohem šílenější, ještě více, než si snad dokážete představit. A je svým způsobem obscénní. Pokud by se šarmantní a rázná Pařížanka Amélie ocitla v Shimotsumě a stanula tváří v tvář oprsklé Ichiko, tak trochu vynucené kamarádky hlavní hrdinky jménem Momoko, a měla tu čest s jejím slovníkem, okamžitě by s děsem v očích utíkala z Shimotsumy, až by se jí za botkama prášilo.. A co teprve, kdyby potkala toho zjeva, který se pohybuje v místní herně.. :-) Prostě ujetí Japonci se zase jednou předvedli a natočili fantasticky zábavnou komedii, u které když se nebudete smíchy válet na podlaze, tak budete mít poťouchlý úsměv na tváři. (01.09.2005)

Taková absurdní blbina, u který vůbec nevim proč mě bavila, ale prostě je to tak, ono taky dívat se na Kyôko Fukadu v roztomilých krajkových šatičkách z dob rokoka je zábavný samo o sobě a je pravda, že být tam nějaká stará větev, tak by to nebylo ono. Nicméně to rozhodně neni zase jenom o tom koukat na Kyôko, i sám příběh je docela zábavnej a stylem vyprávění alá Amelie z montmartru dokáže velice dobře pobavit (10.12.2008)