Karate Kid

kto hovori ze nikdy neskusal "capy skok", skusa sa v nom zdokonalit dodnes. vynikajuci pat morita, ktory exceluje v kazdej scene a dobra rocky-ovska atmosfera. romanticka linka ma viac menej nechala chladnym (i ked ako mlade ucho som to v amfiku zral), ale vynikajuci zaverecny turnaj to viac nez dost vynahradzuje... (30.03.2013)

No jo, pro podobně zaměřené filmy věru nejsem cílovou skupinou, na rozdíl od malých (ne)přizpůsobivých spoluobčánků, kteří se na ulici inspirováni podobnou tvorbou směšně „okopávají“, ale s nejmilejší chodíme cvičit tai-chi a tak jsme se zájmem sledovali styčné body obou umění. Překvapilo nás, že mistr učedlníkovi po náročném natěračsko-leštěbném tréninku neprozradil, že si má „vybouchat“ unavené svaly. Nejspíš se nepředpokládá, že by se divák k něčemu podobnému vybičoval. Pan režizér se nejspíš minul dobou ve které žije, jelikož evidentně spíš tíhne k baroku (partnerka hrdiny i ty bujky). Naštěstí dobro o5 zvítězilo nad zlem! Údajně existuje nová verze tohoto filmu, ale z pochopitelných důvodů jsem po něm nepátral. Pozn. pro Cival: Nebyl to „čapí skok“ anóbrž cvik v CZ zvaný „jeřáb“. (11.05.2018)

No, byl to první z filmů hollywoodské ságy o karate, tak byl asi nejlepší z ní. Když to však srovnám s prvním dílem obdobné ságy adorující (a postupně stále více ždímající a finančně dojící) box, myšlena série o italském rohovníku Rockym, je to jako postavit vedle sebe osla a čistokrevného hřebce. První Rocky byl proti Karate Kidovi doslova (a úplně žasnu, že to musím takhle napsat) čistokrevné umění... (20.08.2007)

Moje srdcovka o karate. Zároveň i můj první film, který mě zasvětil do tohoto bojového umění. Velice mě to bavilo. Dokonce jsem přemýšlel, že se přihlásím do nějakého kurzu, kde se učí karate, ale nakonec jsem neměl tolik odvahy. Příjemný starý pán, který učí bojovat mladíka. Je to klasika a i proto ji hodnotím nadprůměrně. (12.08.2008)

Po mnoha letech jsem se po rozpačitém rozmyšlení rozhodla oživit střípky tohoto pokladu z dětských let. Happy end tu jde sice cítit v kostech od prvních momentů a štěstí hrdinovi nahrává i v těch nejméně šťastných situacích, ale já - i přes tu značnou míru náznaků, že se bude jednat o dítě štěstěny - tomu klukovi z Jersey pro jistotu nepřestávám ani na okamžik držet palce. Danielův oslnivý úsměv, přidrzlý humor a kuráž mě za odměnu provází příběhem od počátečního vykopnutí dveří až po finální 'crane kick' . Ukazuje mi a připomíná, že cesta za vítězstvím je strnitá a i přesto, že píle a vytrvalost se vyplácí, může lehce přijít vniveč při ztrátě rovnováhy. Danny však naštěstí mě ani svého mistra nezklame, naopak naplní pýchou, a to když získává to nejcennější vítězství - vítězství nad svým největším nepřítelem, sám sebou. Uvědoměním si, že ten nejdůležitější souboj vede právě sám se sebou, předčil Daniel všechna moje očekávání, a já zůstávám u obrazovky až do konce posledních tónů a smutně se loučím. První díl Karate Kid obsahuje všechno, po čem cílené publikum touží, a ještě něco navíc. Kouzlo poselství je o to silnější pro svět dospělých, jen se na něj nikdy nesmí zapomínat dívat dětskýma očima, jinak hrozí, že zůstane nevyslyšeno. 5* právě za to připomenutí důležitosti balance, za různé malé detaily nutící mě k zamyšlení a taky kvůli zdejšímu , pro mě překvapivě, nízkému hodnocení. (01.02.2017)