Neuveriteľný Hulk

Paráda, nejen, že jsem poprvé do kina přišel pozdě, ale během promítání reklam jsem si nevšimnul schodu, zakopl a udělal zvukový řaholec. Docela to bolelo, řekl jsem si fajn, brutální trapas mám za sebou, polovina věcí mě bolí, ale dobrá zpráva, že už konečně začíná film. Intro začíná výborně, krásný a svižný střih a zajímavé zabarvení, kdyby takové tempo měl celý film, vůbec bych si nestěžoval, ale opak je pravdou, že film není zajímavý ničím jiným, snad cameem Downeyho Jr., Stan Leem a opět výborným záhorákem Timem Rothem(po Planetě Opic další skvělý zářez…). Ostatní už ničím nevynikají a překvapivě ani Edward Norton(do role Hulka mě absolutně nepad...), který je dost matný. Navíc chemie mezi Nortnem a L. Tyler není skoro žádná. Čekal jsem, že aspoň akční scény budou kulervoucí a nápadité, ale bohužel opět tak není. Kam se poděl Leterrierův akční um? V akčních scénách do sebe někdo naráží, nebo se něco bourá a žádný zajímavý pohled na akci se nekoná, to stejné se dá říci o příběhu, který je tak schématický a nudný, vtipy nefungují, dialogy jsou místy otřesné a hlavně mě bylo úplně fuk, co se bude dít dál, protože scénárista lepí kliše na kliše a já jako divák už předem tuším, co se v danou chvíli odehraje. To by mě ani tak extrémně nevadilo, problém je v tom, že tomu nic nepomáhá, prostě prázdno. Hudba nebyla špatná, ale Elfman je Elfman a tímto filmem jsem tak docenil prvního Hulka, který i přes své „nudné“ psychologické scény nabídl mnohem víc, nejen po stránce herecké, režisérské, technické, vizuální, ale i těch málo akčních scén co tam byly, byly perfektní a nezapomenutelné, nový Hulk z toho nic nemá. Mé hodnocení 1,5 hvězdičky… je to takový jednoduchý akčňák, na který se rychle zapomene… (17.07.2008)

Líbí se mi, jak se oslovují dva různé typy diváctví a dva různé typy diváků. NEUVĚŘITELNÝ HULK je naprosto ideální oddechový letní blockbuster, kterému nechybí jak romantická linka pro ženy, v které se hodně šeptá, ale rozhodně není vyšeptalá, tak i akční bitky dvou monster s posílenými zvukovými efekty určené pro mužskou část obecenstva. Zároveň si Marvel připravuje půdu pro další komiksová dobrodružství a plánovaný crossover, takže se oslovují zasvěcení fanoušci narážkami nejen na marvelovské universum (úvodní titulkové S.H.I.E.L.D., tak i závěrečné předtitulkové cameo), ale i na hulkovská dobrdoružství let minulých (NEUVĚŘITELNÝ HULK jakoby začal tam, kde HULK před lety skončil, a hlas i malá role pro Lou Ferrigna z původního seriálu pobaví)._____ Leeho psychologická verze byla jednou z nejkomiksovějších adaptací vůbec, protože prostřednictvím důmyslného rámování a rozdělené obrazovky se nabízelo stejné čtení jako při listování strámkami komiksů. Leterrierův "restart" naproti tomu nedodává shakesparovskou hloubku zelenému monstru a záběry nekomponuje jako komiksovou stránku, ale komiksové políčko na té stránce, a tak se jeho film zdá subjektivně delší než Angova verze. Přestože se tak Leterrier - na rozdíl od Leeho - neadaptuje na schopnost mladé generace přijímat četnost informací při sledování, na diváky se nezapomíná: ať již jejich úlohu suplují dva náhodní studenti, kteří se omylem připletou do bitky v parku a vše natáčejí a glosují, nebo vojáci v závěrečné řežbě._____ Zatímco HULKA lze vnímat jako hypertextové dílo, absorbující a přetvářející komiksové vlivy, NEUVĚŘITELNÝ HULK je pojat jako intertext, ve kterém jsou patrné inspirace greengrassovskou akcí v úvodu či matrixovským "Super Burly Brawl" v závěru a celý "flick" je pak variací na Krásku a zvíře, v němž hrdina netrpí oidipáčem. Bavil jsem se. Bluntman smash! 90% (20.08.2008)

Z antické tragédie prokládané akcí Marvel sešel o pár schodů dolů. A zůstal stát v rozporuplném mezipatře. Pět let po více než rozpačitě přijaté Leeho vizi se není čemu divit, když na ni máme zapomenout už v samém úvodu. Já ji můžu vidět třeba stokrát, ale vzdávám se, protože vím, že jsem v jasné menšině. Leterrier se ale tak moc těší na dříve upozaděné Hulk-smash, že mu hloubka postav nebo traumatické vsuvky moc neříkají a brazilský úvod dokonce otravuje. Co se týče ústředních charakterů a jejich představitelů, musím se také trochu mračit, protože Betty není tentokrát nic jiného než pohledný katalyzátor Bannerových emocí a Nortonovo herecké pojetí titulního hrdiny zavání občas až zarážející zkratkovitostí. Tak proč nakonec tak vysoké hodnocení? Protože jakákoli akční scéna je výbušnou, efektní podívanou, která bere dech a Blonsky aka Abomination se směle zařazuje do galerie v budoucnu proklínaných marvelovských záporáků, ke kterým mám ale pravidelně slabost. Rozhodující faktor pro čtvrtou hvězdu je ten, že tahle verze Hulka funguje jen a pouze jako vnadidlo na Avengers. Ano, Iron Man, Thor i Captain America jsou o třídu či dvě lepší a Bruce tak zůstává malým zeleným vzadu, ale z příliš nenápadné superhrdinské mezihry časem dozrál alespoň do příjemné jednohubky. 70% (27.10.2008)

Do konca som síce dopozerala, i keď som chcela ísť spať, ale neskôr som si povedala, že poslednú tretinu som kľudne mohla vypustiť. Edward Norton ma zaujímal len v ľudskej podobe, ako Hulk bol nie neuveriteľný, ale neuveriteľne umelý. Liv Tyler zahrala za celý film asi tri výrazy (prekvapenie, plač, ľútosť) a Timovi Rothovi stačil jeden (zelený mozog). Bavilo ma to pokiaľ Bruce Banner (prečo väčšina amerických superhrdinov má rovnaké iniciály?) nedorazil do USA. Potom začala akcia, pri ktorej som si nemohla pomôcť a stále mi do očí udierala neprirodzenosť efektov. Asi to ukazuje, že čím väčšmi sú rozmery a sila komiksového hrdinu preháňané, tým väčší problém mám akceptovať ho ako zábavu... páči sa mi nový Spiderman, Hellboy, Iron Man, Constantine... zvládnem Supermana a prežijem aj jeho Lois.... ale príde Hulk a namiesto pohodovej zábavy ho vnímam ako trápny výmysel amerického komiksového priemyslu určeného pubertálnym tupcom, čo nedokážu prečítať knihu a odbavujú sa na hrdinoch a príbehoch ukrývajúcich v pozadí americký komplex všemohúcnosti... Okrem toho tomuto filmu chýbal vtip a nadsázka. (17.09.2008)

Oh my oh my, často si říkám, jak se z tématu o podstatě lidského nitra může stát taková blbost. Hlavní postava je na tom ještě vcelku dobře, jestli se tedy člověk dostane přes to ubrečenství, které Norton Bannerovi vtiskává jako hlavní charakterový rys. Jinak je v rámci možností snesitelný a pochopitelný, i symatický, dejme tomu. (Z dnešního pohledu je mým srdíčkovým Hulkem Mark Ruffalo, nikdo mu není roven a to bez debat.) Ostatní jsou na tom podstatně hůř. Liv Tyler je sice krásná, ale nemá charisma na to, aby utáhla takovouhle pozornost. Tim Roth má zase kouzla na rozdávání, nicméně minimum prostoru pro vývoj jeho postavy bych skutečně nazvala ohavností. A charakteristika Williama Hurta si vystačí spojením "zmrd s knírem" po celou dobu filmu. Navíc je to takový ten druh příběhu, který začíná i končí stejnou emocí a v podstatě to vypadá, jako by se nic nezměnilo. Hodně mi chybí dojem, že všechno, čím si hrdina ve filmu prošel, něco znamenalo a k něčemu bylo. (28.09.2014)