Oko 2

Tak skutečně nevím, ale oproti "jedničce" je toto velmi slabý odvar. Ano, některé scény jsou tady dobré, ale vzhledem k tomu, že "bubák" je celkem poměrně brzo odhalen, tak film ztrácí na napětí. Scény s padáním mě teda spíš rozesmály, bohužel. A to mám asijské horory velmi rád a žádný si nenechám ujít. Ale tohle skutečně zklamalo. (19.08.2005)

Překvapivě se mi to líbilo o něco málo víc než jednička. S tou si sice nemá skoro nic společného (tady se ženě, co normálně vidí, zjevují duchové - v jedničce se slepé ženě vrátí zrak transplantací očí, ale následkem toho vidí duchy), taky se to tady místy táhne, ale zase asi tak dvakrát jsem se lekl a bavilo mě to o něco víc, než jednička, hlavně v poslední půl hodině. A potěšil mě i optimistický konec, byť na reinkarnaci nevěřím. Není to úplně spoiler, nebojte, tak jak jsem to napsal to může značit cokoli. Celkový pocit z toho mám ale překvapivě dobrý. Silné 3* (29.12.2019)

„Oko 2“ si tak drží dobrou kvalitu prvního filmu, jde si vlastní cestou a má svoje vlastní nešvary, stejně jako první film. Především je to skutečnost, že ty filmy jsou docela dost klišovité a je celkem jasné, jak se budou vyvíjet. Pak jsou zde ale skvělé scény, které vás doslova pohltí, a vy si budete užívat jejich hororovost. Takže nadprůměr, ale úplně výjimečný tenhle horor opět není. (12.12.2015)

Skoro stejne tak dobre jako prvni dil. Ducharina, ktera je trochu jina, nez japonske vykradacky Ringu me misty opravdu dobre vystrasila a vubec nevadi, ze cela stoji jen na lacinych lekackach. Rusive pusobily pokusy Pangovcu o rychlejsi strih a nadupanejsi hudbu, predevsim v prvni casti filmu. Vysvetleni proc a jak se vse odehrava bylo uspokojive, zadna pointa v pointe jine pointy. A Shu Qi je navic naprosto sukedelicka baba.....Jsem celkem spokojen. (04.12.2004)

Niekedy mávam pocit, že anglické titulky k ázijským filmom často zabíjajú polovicu významu dialógov, a ich český preklad zabíja polovicu druhú. Za druhé, opakujúce sa scény typu "S kým to mluvíte?", postavené len a len na tom, že hrdinka ducha vidí a nikto iný nie, sú síce otravné, no divák ich toleruje s tým, že ich berie ako "zoznamovanie" hrdinky so svojim "darom", ako akúsi predohru k duchárskemu peklu, ktoré sa ešte len rozbehne... a film zrazu skončí. Na druhej strane, párkrát dostanete príjemnú zimomriavkovú facku - a tým nemyslím obyčajné rýchle nájazdy kamery na ducha, podporené mohutným zvukovým doprovodom, ale predovšetkým tých pár vzácnych momentov, ktoré dokážu šokovať (príkladom za všetky je "Slečno, kolik je hodin?"). Ani jeden z nich sa však svojou intenzitou nevyrovná vrcholným okamihom prvého dielu (a že ich ten mal...), vďaka ktorým ma zalieval studený pot nielen počas sledovania filmu, ale aj rok po jeho zhliadnutí pri čítaní komentárov, ktoré mi konkrétne scény pripomenuli. (04.06.2006)