Veľký Waldo Pepper

Příběh Walda Peppera a legenda o Ernstu Kesslerovi je vlastně "jen" takovým malým oddechovým filmem s obrovskou láskou k létání a s tím spojenými krásnými akčními leteckými scénami, jenž je zasazen do začátků veřejné popularizace létání, tedy do dvacátých let devatenáctého století. Nechybí krásné stroje z první světové války, ani tehdy ještě neprozkoušené jednoplošníky a s nimi spojené úžasné akrobatické kousky. (12.07.2014)

Letadla, působivá evokace leteckých cirkusů 20. let, sympatický "rošťák za kniplem", tak proč ne pět hvězdiček? Protože film se nedokáže velice dlouho rozhodnout, co je vlastně za žánr. Retrokomedie nebo vážné drama o nevyhnutelném konci posedlosti? A když se rozhodne pro to druhé, začne tlačit na pilu tak vehementně, až to bolí. (29.09.2009)

Kto má rád letectvo, príde si na svoje. Vo filme sa objaví aj legendárny nemecký stíhač "Rudý barón", takže obdivovatelia Richthofena si prídu na svoje. Ja som si prišla na svoje pri scéne, kedy pri leteckom nešťastí zahynie Waldov kamarát za okolností, ktoré dokazujú, že ľudská zvedavosť môže byť vražedná a ľudia radšej nechajú niekoho zahynúť, aby sa pobavili, než by sa ho snažili zachrániť z trosiek lietadla. Zas som si mohla zafilozofovať o tom, aké je ľudstvo vlastne poľutovaniahodné. No nemiluj takýto film! (29.01.2010)

Absolútne luxusné vzdušné sekvencie. Príbeh o ľuďoch, pre ktorých má život ten pravý zmysel iba tam hore, pretože iba tam platí česť, dole je tomu presne naopak. Pre mnohých boli títo ľudia bláznami, podstatné je však byť v živote šťastný a nie normálny. Aj keď to môže stáť viacero životov. Záverečný vzdušný súboj je presne oslavou takéhoto pravého chlapáctva a mnohí môžeme Waldovi jeho život závidieť. Nakoľko je Hillov film oproti skutočnosti priklášlený je mi potom jedno, pretože natočil síce trochu jednotvárny, ale veľmi pekný a nie príliš prevídateľný film. A nenazval by som ho ani akademickým. (13.07.2015)

V úvodu mě dost rozladil český dabing, který zapříčinil, že jsem si připadal jako uzavřený v sudu. Všechnu zlobu navíc podpořil první záběr na Roberta Redforda, jehož americký úsměv plný krásných zubů, ve mě vyvolával nutkání obmotat mu jeho bílou leteckou šálu kolem krku a utáhnout(samozřejmě ze závisti)..Nicméně jsem risknul- a nelituju, protože, ač jsem nikdy nebyl milovník letadel a po pravdě ty vejšky už taky žaludku nedělaj tak dobře, jako tomu bylo před pár lety, byl Waldo Pepeer docela příjemným zážitkem. Jen nechápu ten náhlý překop z komediální roviny do dramatu, to byla pořádná facka... (12.07.2009)