Úplná masáž těla

Název evokuje, že by mohlo jít o něco příjemně lechtivého, ale přes 2 hodinovou masáž všech možných partií těla všemi možnými rekvizitami včetně vzájemného filozoficko-psychologického výplachu mozku, je to děsná nuda. Žádné jiskření a "satisfakce" na závěr - to už vůbec ne! (08.04.2004)

Přesně jak tady píše Kleopatra - děj je utahaný, rádobyfilozofující nad smyslem či nesmyslem života, Brown s Rogersovou se ve svých rolích taky nijak nepředvádějí, erotika je sotva náznaková, jiskření mezi hrdiny takřka žádné, vlastně vůbec netuším, co chtěli tvůrci tímhle dílkem sdělit... (20.01.2005)

Tohle bylo co? Mimi Rogers mě často udivuje svým výběrem rolí (Extáze, Úplná masáž těla), kde by mělo jít o erotikou a filozofií naplněný film (v Extázi filozofii nahradilo náboženství), ale výsledek je nakonec nemastný, neslaný, téměř bez erotiky a ani ta filozofická stránka za moc nestojí. Brown si hodinové dotýkání ženského těla užívá a Mimi evidentně taky, ale trochu herectví by filmu neuškodilo. Takhle jde o naprosto zbytečný televizní produkt. (18.01.2009)

No napodruhé vidění jsem hodnocení zvednul. Je to klasická americká konverzačka, velmi nízkonákladová. Řeší tu neustále problém vlivu umění a jiných kultur na lidskou osobnost, co znamená kariéra pro ženu atd. Mimi vypadá moc šik, paradoxně mě zaujaly spíš záběry na její zajímavé oči a ústa, než odhalené kozy. Obávám se ovšem toho, že jak to v americe chodí, Roeg chtěl vydělat na levném filmu. Vzal do ruky vcelku slušný inteligentní scénář a aby to v puritánském USA mělo nějakou sledovanost, zasadil to do prostředí masáže Mimi Rogers, která jest 3/4 děje nahá. (09.01.2012)

Masáž plnoštíhlé Mimi Rogest mužným Bryanem Brownem. Diskutují a v představách se jim vynořují milostné chvilky s jinými. Nic zvláštního, ale Roeg to umí.(max.50%) (18.11.2022)

V pomyslném žebříčku děl režiséra, jehož rané výtvory obdivuji, se "Celková masáž těla" pinoží někde u dna - nicméně Roeg je vždy zajímavý ; nikdy (mě) nenudí. Televizní konverzačkou ze života zámožného amerického hmyzu v jednom okamžiku blýskne haiku, jakoby mimochodem přihozené mezi ňadra Mimi Rogers : "Náhle zazáříš, / stejně rychle zhasneš pak, / světluško - jak já". Hereččiny půvaby u mužských diváků - mohu-li za ně promluvit - hrozí vytěsnit myšlenky na cokoli jiného. Režisér nás však sotva vyzývá k tomu, abychom se eroticky vzrušovali, nebo abychom hloubali nad filosofickými / mystickými otázkami mihnuvšími se v rozmluvě maséra a zakáznice ; domnívám se, že mu jde spíš o vztahy mezi námi lidmi, o to, jak se navzájem (zne)užíváme cestou k takzvanému štěstí, jak uskutečňujeme sebe sama uprostřed druhých a v těchto druhých se odrážíme. Že nás Roeg pozoruje okem skeptika, činí film o to zajímavějším. Víceméně sentimentální závěr pak nevylučuje pointu, která mi upřímně řečeno uniká. (23.02.2015)