Etiketa

Skutečný fenomén jediný svého druhu (pokud já vím). Vytvořit něco tak kulturně na výši, zároveň tak vtipně že se občas chechtáte jako blázni (což měl často na svědomí Tomáš Turek) a ještě s takovým obsahem společenských pravidel, které do sebe nenásilně přijímáte a osvovujete si je... Nelze jinak než smeknout před provedením a grácií pana Špačka a jeho bandy (díl co díl napravujících se) neurvalců... (25.01.2009)

Hodně povedené! Forma sdělování informací je naprosto přirozená a nevtíravá a hlavně ani chvilku nenudí. Navíc vkusně doplněno skvělým sarkastickým, někdy až černým humorem (- "vidím, že jste s námi už nepočítali!" - "slyšeli jsme, že spadlo nějaké letadlo, tak jsme mysleli, že to bylo to vaše..."). Rozhodně by neškodilo, kdyby se na "Etiketu" podíval alespoň jednou každý z nás... :-) (01.12.2005)

Z pořadů tohoto zaměření jsem velice nadšený. Čas zařazení v 5:15hod (tím pádem i cílová skupina divactva) mne trochu mate. Flamendři, velcí bossové, politici a novináři, kteří se pohybují v prostředí, kde by se etiketa hodila, ještě spí, dítka, kterým by se v budoucnu mohla hodit, rovněž. Dělnictvo před nějakou dobou vyjelo dobývat obživu, ti se bez etikety nejspíš docela dobře obejdou (teambuilding či recepce pořádané zaměstnavatelem asi nehrozí). Napadají mne jen rentiéři, kteří ji nejspíš částečně ovládají a maminy připravující snídani pro dítka (Sama doma začne až za 45min). Kdo v tuto nekřesťanskou dobu vstává (leda muslimové k 1. modlitbě), je buď v bezvědomí, anebo nejspíš šel se psem... Zde mi nedá nevzpomenout na podobný pořad Moje přítelkyně Šimako, který režíroval a uváděl pan Karel (Antonín) Pech. Pravda z důvodu data vzniku a možná i kvůli problémům s výrobou a zařazením do vysílání, ve srovnání s Etiketou, vypadal poněkud komiksově, ale taková byla doba. Na druhou stranu „přítelkyni Šimako“ jsme jako děcka milovali. Nemohu, jistě v rozporu s jejich duchem, nekonstatovat, že naše populace podobné pořady potřebuje jako prase drbání a měla by je sledovat povinně, nejlépe v hlavním vysílacím čase. Bohužel, dívám se na ně jen jako pozorovatel, protože ony praktiky mi v mysli uváznou jen okrajově, ale ta touha osvojit si je tam každopádně je. (29.01.2016)

Hodnotím to po delší době co jsem ten seriál viděla (ale ne úplně celý), protože jsem se nedávno měla dostat do situace, kde jsem honem potřebovala najít jeden z dílů, který se té situce týkal. Rozhodně bych ten seriál nepodceňovala a myslím, že by to nikomu neuškodilo. Já neříkám úplně všechny díly, ale ty základní, týkající se společenského života v kterých se ocitneme celkem často, tak ty určitě ano. (14.12.2012)

pěkně to kluci uklovali....navíc seriál o tom, jak se správně chovat tu snad ještě nebyl,, já sám bych moch napsat na todle téma literární dílo,,,,knihu se spoustou instrukcí co dělat a co rozhodně ne, ...pro mě sou společneský fópá takřka rutinní záležitost...detailně si vzpomínam na jednu zvlášť bizarní událost, která pro mě byla velikým poučením.... rovnou bych zní s vaším dovolením vytvořil pravidlo č.1, a to nikdy se nesnaž podat ruku někomu, kdo ji nemá..........dál je taky důležitý furt po nem nekoukat a nehledat v rukávu zbytek pahýlu...samozřejmě taky nevyptávat se ho furt jak se mu to stalo,,,a jestli to bolelo hned, nebo až když ruka dopadla na zem....jestli v tom má někdy taky ten fantom, jak to bejvá, že ho svrbí palec nebo tak,,, ale zavýst hovor uplně někam jinam,,,, já mám bohužel tu vošklivou chorobu, že mi nesymetrický věci připadaj strašně veselý,,,a tak i když někdo z kolektivu zaved téma hovoru někam do míst -co dělaj jeho rodiče- a on nám řek že jeho máma má kosmetickej salon a pracuje jako manikérka ,,,opět se ozvala ta moje rejpalita, chyt sem ho za tu poloviční paži, za to tučnáčí křídlo, a jen sem tak utrousil, že.. " todle, vypadá jako hodně vodfláknutá manikúra .... " (31.08.2009)