Westworld

Určitě hodně netradičně pojaté sci-fi z prostředí divokého západu. Příběh sice zrovna dvakrát neoplývá akcí a napětím, ale při pohledu na staré dobré kovbojské souboje se divák cítí jako doma a zvláštní atmosféra dodává filmu pestrost. Nejlepší je ale Yul Brynner, který do děje se svým nekompromisním pohledem skvěle zapadne. Žádný nářez to tedy není, ale na to jedno zhlédnutí příjemná a originální podívaná. (11.03.2012)

Viděno znovu po mnoha letech v souvislosti se startem nového HBO seriálu. Film hodně vychází z své doby. Osobně mne při opětovném zhlédnutí iritovalo, jak se v něm vlastně "nic" neděje víc než celou první polovinu, jak papundeklově to celé působí a jak zoufale to v závěru negraduje. Pokud ale Westworld beru jako další z řady sedmdesátkových "paranoidních" thrillerů a snahu nějak glosovat jednak skepsi vůči nekontrolovatelnému rozmachu moderních technologií a jednak dobový pocit, že tam "za oponou" někdo určitě nějak tahá za nitky, pak klobouk dolů. Film je vlastně skoro až cyberpunkově vizionářský a ve svých úvahách nad vynořující se inteligencí, neudržitelností kontroly nad složitými soustavami a vizí apokalypsy zrozené v původním nadšení z prorůstání lidstva a strojovosti neskutečně inspirativní věcí. Crichton tu navazuje na své tehdy již napsané knihy a předznamenává ty pozdější. Vlastně opravdu palec nahoru. A navíc mě moc baví ta ironická práce s kovbojským mýtem Yula Brynnera. (11.10.2016)

Nebýt toho, že mě roboti sami o sobě zneklidňují – toho kuchyňského nevyjímaje – byla by první třetina filmu docela příjemná komedie. Natěšení lidé všech věkových kategorií, směřují do jednotlivých sekcí Delosu, zatímco z reproduktorů se stále dokola ozývá ujištění Nothing can go wrong. Ovšem ve chvíli, kdy vstoupí na scénu pistolník v černém, člověku úsměv spadne. Tehdejší filmové triky se s dnešními pochopitelně nedají srovnávat, ale přesto je Westworld poměrně přesvědčivý. Jde o první celovečerní film, ve kterém byly využity digitální technologie pro pixelizaci obrazu – snímky, složené z viditelných čtverečků, byly použity ve scénách, kdy svět vidíme očima Gunslingera. Pozoruhodná je i myšlenka infekce „centrální mechanickou psychózou“, která se šíří od robotů nižší úrovně (chřestýš) k těm dokonalejším (humanoidní androidi), až nakonec zkolabuje celý systém a zničí jak „uživatele“, tak „adminy“. Škoda jen, že Michael Crichton nedokázal odolat pokušení filmařských klišé (zpomalené záběry při rvačce v saloonu) a nevhodných pokusů o symboliku („plačící“ antická busta), a scénáristicky neošetřil logické kotrmelce příběhu. Naopak Yul Brynner v roli nelítostného Gunslingera už nemohl být lepší. Poselství snímku je zcela zřejmé: obava, že na konzumní způsob života lidé nakonec doplatí, že jsou hranice, za které by člověk ve vlastním zájmu neměl zajít, že jsou sny, které se nemají plnit ani o Vánocích, a že stroj je dobrý sluha, ale zlý pán a ještě horší protivník. (23.05.2012)

Nápad opravdu zajímavý ale Crichton zde dokazuje, že psaní mu šlo přeci jen lépe než režírování. Nápad mi zde přišel trestuhodně nevyužítý a Yul Brynner tu je prostě jen proto, že se objevil v "Sedmi statečných" a popravdě to, že tu vypadá úplně stejně mi přišlo jako nechtěná parodie. Zpracováním velice slabá sci-fi. (06.08.2011)

Koukatelné i dnes, po více jak čtyřiceti letech od svého natočení. Jakožto fanda seriálu jsem byl hodně zvědavý (a tedy s filmem jsem se poprvé seznámil až teď), jak si vede jeho filmový předchůdce. Největším překvapením pro mě byla obrovská podobnost se seriálem - jak park vůbec funguje (včetně toho, že pro mrtvé přijíždí v noci sanitka), nově vznikající příběhové linky za pochodu, aby se zákazníci neměli šanci nudit a události, které se odehrály až v samém závěru seriálu. Je to méně sonda do duše umělé bytosti a více hodně kreativní a velmi zábavný počin, který si drží vysokou úroveň až do závěrečných titulků. Yul Brynner podává perfektní výkon jako obávaný Gunslinger. (25.04.2017)