Ako som balil učiteľku

První půlhodinu jsem se vlastně nonstop těšil, až tomu po skončení nasolím pět hvězd. Anderson mě uvrhnul do světa plného svérázných postav, skutečných pocitů a delikátních hlášek a já s úsměvem od ucha k uchu poslouchal každou repliku a sledoval každý výraz typologicky skvěle obsazených herců (hlavně Bill Murray má zase over-the-top roli). Postupně se sice vtip trochu vytrácí jak z dialogů, tak i z vývoje hrdinů a jejich konfrontací, ale pořád jde o jeden z nejmilejších žánrových příspěvků devadesátých let, jehož romantická linka funguje ve své absurditě a ve svém osobitém světě velmi suverénně a jehož postavy se zaručeně vryjí do paměti. A nenápadný, leč nadupaný soundtrack to celé vkusně podbarvuje. Nechte se také vtáhnout a zaručeně se pobavíte, byť na těch 5* nakonec opravdu ne. (08.10.2019)

(1001) Ze všech filmů Wese Andersona tomuhle rozumím nejméně, a to i po opakovaných sledováních v odstupu mnoha let. U jeho ostatních filmů (Život pod vodou, Darjeeling a Až vyjde měsíc) jsem to měla tak, že se mi nejprve líbily hlavou a postupem času jsem se do nich zamilovala i srdcem. Ale u Rushmore zatím nenastala ani ta první fáze. Nejspíš je to kvůli tomu, že se nejsem schopna napojit na hlavního hrdinu a sama pro sebe si identifikovat, čím si v průběhu filmu prochází. Jeho emoce jsou pro mě absolutní a kompletní záhada. Nepoznám rozdíl mezi jeho upřímnými reakcemi a naplánovanými akcemi. Dělá to, co si myslí, že by měl dělat, nebo dělá to, co doopravdy chce dělat? V tom ten můj problém nejspíš vězí. Mám pocit falše ze všeho, co udělá. A když nemám žádný záchytný bod, ze kterého bych se se na film mohla podívat s odstupem, tak jsem ztracená. (13.02.2017)

Nemám slov. Anderson mě potřetí zasebou zabil. Teda mluvím o devastaci mé bránice a například o přehodnocení TOP 5 režisérů na mém profilu. Life Aquatic mě nakopl, Royal Tenenbaums přesvědčili, že se nejedná o náhodu a chronologicky nejstarší -nepočítám dvě prvotiny- počin tohoto geniálního (a zde si za slovem geniální stojím) Američana mě utvrdil v tom, že se jedná o jednoho z nejosobitějších a nejsvěžejších režisérů současné kinematografie. O ději filmu se nebudu nijak rozepisovat, jen podotknu, že tenhle film (stejně jako jeho mladší bráchové) je pro mě příkladem dokonalé spolupráce všech složek nutných pro vznik filmu. Scénář, herecké výkony (Murray zde vytváří svůj looserovský prototyp), originalita, hudba (ten soundtrack!) a hlavně TO KOUZLO!!! Wesi, jsi KING! 100% (27.07.2006)

Čekal jsem to víc "divné", ale Anderson se ve svých začátcích držel trošku na uzdě a v tom období překvapivě - aspoň z toho, co jsem zatím viděl - měl nejlepší filmy. Rushmore mě dokázal poměrně slušně pobavit, u nejedné scény jsem se zasmál nahlas a Andersona mám kvůli jeho zvláštnímu (někdy i nepatrnému) absurdnímu humoru "rád", ačkoli v kontextu s jeho novějšími filmy to není zrovna nejvhodnější slovo. Hodně se mi tu líbila i kamera, ale tu má Anderson skvělou vždycky. A soundtrack byl ještě fajn. Bohužel ostatní mi zas tolik nesedlo. Moc to sice nenudí, ale k žádné postavě jsem zde nenašel sympatie, ani zápletka mě bůhvíproč nezaujala a celkový dojem mám hodně mírně nadprůměrný. Ale celkem jsem si to užil a klidně bych se na to podíval znova, své kouzlo to má. Zatím druhý nejlepší film, co jsem od Andersona viděl. Za něco bůhvíjak originálního bych to ale nepovažoval, sice to má svůj styl, ale zas tak jiné mi to nepřišlo. Oliver Tate mi třeba přišel divnější a o dost méně diváčtější. Silné 3* (13.09.2020)

Komedie? Možná na posledním místě. Je to hezky natočené, ale hlavní hrdina na mě nepůsobí zrovna nejlépe. Což asi nebyl úmysl. Měl zvláštní vztah s panem Blumem. Co se týče učitelky, do které se zamiloval, tak puberta dělá divy, nicméně tohle už hraničilo, nebo ještě hůře už překročilo hranici psychopatie. Ale myšlenka skvělá a je to velmi koukatelné (10.07.2012)