Shocker

Jednou jsi dole, jednou nahoře.. takový je Wes Craven. A tentokrát je bohužel dole. Horace Pinker se sice moc chtěl stát novým Freddym Kruegerem, na to mu však chybí nejen charisma, ale také dostatečně silný nápad a příběh, protože jen krvavé divadýlko nestačí. Zejména, když mu nohy podráží podivná kombinace s komedií, která nakonec zcela převezme otěže a když nechá v závěru Horace pobíhat televizními programy, definitivně ho popraví. To co u Freddyho bavilo, totiž u něj nefunguje. (16.03.2012)

Hodně špatný film se skvostným soundtrackem. Ale i ta hudba ve filmu zní na špatných místech ve špatnou dobu. Shocker měl zřejmě potenciál stát se kultem, ale to by se nesměl ve druhé půli zcela nesmyslně rozpadnout v naprostý  fantasy sci- fi blábol bez hlavy a paty s příšernými triky a přeslazenou duchařinou.  Několikero nápadů povedených či pohledně krvavě vybarvených, ale do pochvaly jsem tu daleko. (15.08.2022)

Průměrná záležitost od mistra Cravena,otce Freddyo Krugera. Hodně povedený a opravdu atmosferický začátek filmu, střídá téměř akční jednohubka. Horac Pinker je vážně totální hajzl, ze kterýho mi chvílema šla téměř husí kůže. Od druhé poloviny filmu se ale vytrácí atmosfera a film pak jede v jednom tempu, které ke konci už celkem nudí. I tak ale určitě film, který stojí za podívání. (16.10.2009)

Při naháněčkách se Shockerem a jeho zajímavými výměny těl (ačkoliv tu už podobný nápad byl a nelze se nepozastavit nad jednou věcí - Proč každé jeho nové tělo musí kulhat? To se spolu s jeho myšlením přenáší do nového těla i jeho fyzické nedostatky?) to ještě jde, ale v momentě, kdy filmem začne vířit vodu duch zemřelé dívky a postavy probíhají televizním programem, jde vše do kopru a už se to dá brát jen jako velmi nechtěná komedie. (02.03.2008)

Shocker působí mírně překombinovaně. Kromě titulního zábavného padoucha, který po své popravě cestuje elektrickými přístroji či televizním vysíláním, aby se mstil a vraždil (tak trochu jako elektrický Freddy Krueger), a který umí i posednout jiné postavy, zde máme hlavního hrdinu, který z nějakého důvodu dokáže ve snech vidět, co se stane (opět Noční můra v Elm Street?). A k tomu jsou zde dobří duchové, rocková muzika, komické finále a Heather Langenkamp (a zase ta Noční můra...). A ačkoliv jedna z postav ke konci připomíná, že pokud vrah cestuje skrz televizi, musí se tím pádem řídit jejími pravidly, ve finále zjistíme, že zřejmě žádná pravidla nejsou a všechno je možné. Craven si zkrátka při psaní scénáře tentokrát hlavu opravdu moc nelámal. (12.07.2011)