Nočná mora v Elm Street

Po 37. rokoch má úvodná časť Nočnej mory v Elm Street stále svoje čaro. Hudba Charlesa Bernsteina je bezchybná, atmosféra všadeprítomného zla podmanivá, tvorcovia od začiatku po koniec kvalitne stupňujú napätie a originálne prevedenie vrážd (najmä „vcucnutie“ do postele) som si plnohodnotne užil aj v roku 2021. Napriek menovaným kvalitám ma však Freddy príliš nevystrašil a absencia hrôzy pri horore je vždy značné mínus. (06.02.2021)

Odhodlal som sa konečne som si tento Cravenov počin pozrieť a nakoniec nie je to až také zlé ako som si spočiatku myslel, triky a masky od tvorcov projektu sú prevažne vydarené, až na harmonikové ruky Krugera, čo vyznelo smiešne. Príbehovo to je klasicky "tupá" vyvraždovačka s občasným závanom dobrého strašidelného nápadu, čo neskĺzne do premrštenej zbytočnosti a vďaka tomu to beriem ako slušný priemer čo nepokazí chuť aj pre opätovné pozretie ale pokračovania určite obídem. ║Rozpočet $1,8milióna║Tržby USA $25,504,513║Tržby Celosvetovo $26,319,961║ (13.03.2008)

První díl slavné "horrorové" série 80. let ... Craven řádně polevuje v násilí a brutalitě, i když hlavním zlem je ve filmu masový vrah, ale vydává se novou cestou. Nápad s prolínáním reality a snů, hledání tajemství o tom, co se to vlastně děje a kdo je onen hnusák v klobouku, je výborný ... Stejně tak je výborně zpracován film i po technické stránce, perfektní kamera, na svoji dobu dobré triky, docela obstojní herci (mladý Depp!!!). Je to dobrý film, ale spíše takový "teenagerský horror", který rozjel v 80. letech záplavu filmů, které se jako horrory tvářily, ovšem šlo jen o parodie na to, co kdysi horror představoval, totální odklon od chladného brutálního stylu 70. let a přehoupnutí se někam do říše pohádek, kde každý zářez do lidského těla byl tvrdě stíhán a posuzován kritikou s tím, že i samotní tvůrci se nakonec na "větší mordy" ve svých filmech prostě vykašlali... Právě zde někde u a u "Pátků 13th a Freddyho" začíná dlouhé období temna, tedy období trapných "teenagerských horrorů" a téměř zapomenutí na to, že existovaly na plátnech opravdové hrůzy jak už v podobě "tradiční italské gore školy", tak například v podobě "Texasského masakru", "Last House on the Left", "Evil Dead 1", "Hory mají oči 1", "I Spit on Your Grave", "Nightmare in a Damaged Brain" atd. Tyhle skvosty, které se "za nic nestyděly" a drtily diváky scénami, o kterých se mluví dodnes, byly vystřídány "Nočními můrami", čím dál horšími "Pátky" a "Halloweeny", "Loňskými léty" a "Vřískoty", kde se násilí odehrávalo většinou ve 2 vteřinách jednoho střihu, často mimo kameru, odhalené ňadro bylo ukázáno teenagerovi jako ta největší odměna na pouhých pár vteřin a znásilnění bylo v takových filmech absolutní TABU!!! Naštěstí tato doba padla a horror se vrací ke svým pravým, ale moderním, kořenům, které začínají někde kolem roku 1971. A to jak díly novými, tak alespoň těmi remaky ... Tohle již není sice hodnocení filmu "Noční můra v Elm Street", ale spíše hlubší zamyšlení se nad tím, co tento film pro svět horroru do budoucna znamenal ... absolutní zkázu (i když film je to kvalitní). Craven "to" začal "Posledním domem vlevo" a po 12ti letech pohřbil prvním dílem "Nočních můr" ... (02.07.2008)

Noční můra v Elm Street patří bez přehánění mezi nejznámější horory, které kdy vznikly. Oprávněně. Už zabití první osoby, která byla od začátku prezentovaná jako hlavní postava, a tedy jako ta co by neměla umírat, tedy rozhodně ne hned na začátku, je velmi překvapivé. Nápad se zabijákem, který se ve snech mstí potomkům svých vrahů, je perfektní. Bohužel v prvním díle se jej nepovedlo zcela rozvinout. Důvod je nasnadě. Tvůrci se snažili o co nejuvěřitelnější prolínání mezi reálnými a snovými pasážemi. Nechtěli využít veškerý prostor snu k realizaci šílených nápadů, které by bouraly již tak vratkou atmosféru, a bohužel zcela rezignovali i na vyobrazení bezmocnosti, kterou museli, resp. mohli, jednotlivě postavy zažívat (zejména neprávem obviněný Rod a hlavní hrdinka). V konečném důsledku tak sledujeme spíše komorní podívanou, ve které je jediná hlavní postava opakovaně konfrontovaná se světem Freddyho Kruegera. Je ovšem třeba vyzdvihnout fakt, že hlavní postava prochází neustálým vývojem a k Freddymu se vrací vždy obohacena o nové myšlenky, které může a chce využít. Jejich souboj je čím dál vyrovnanější, což přináší větší napětí v důsledku očekávání dobrého, či špatného konce. Problém je, že toho napětí je na začátku co by se za nehet vešlo a na konci to není zase až o tolik lepší. Nervydrásající atmosféra a okusování prstů ze strachu o hrdiny se bohužel nekoná. Takovým hřebíčkem do rakve je pak závěr, který je nejslabším článkem celé série. (06.06.2010)

Po více než 20 let už veškeré napětí z filmu vyčpělo. Zůstává film smutně poznamenaný dekadentní módou osmdesátých let. Nejděsivějším elementem celého filmu tak pro mě je trvalá johnyho Deppa. Krom toho je film poznamenám prehistorickými syntetizátory, takže zvuk a hudba působí jako the best of Duran Duran. Jedná se vlastně o klasickou teenagerovskou vyvražďovačku. Pocit strachu se fakt nedostavil. Tu třetí hvězdičku si u mě film vysloužil originální postavou, jejíž příběhy jsem jako teenager hltal. (18.11.2006)