Paríž, milujem ťa

Miniatúrne príbehy variujúce lásku na mnoho podôb v uliciach, kaviarňach a domovoch Paríža, mesta láske zasvätenému. Vďaka úspornej stopáži sa priemerné poviedky pomerne rýchlo vytratia z pamäte, takže každý si môže vybrať z nadpriemerného zvyšku osobných favoritov. Minimalistickú majstrovkú skratku podľa mňa dosiahli Coenovské trampoty amerického turistu v metre,zamyslenie Waltera Sallesa a Daniely Thomasovej nad údelom matky: au-pairky, či Tykwerova poviedka o peripetiách vzťahu slepého chlapca k presvedčivo skúšajúcej herečke. Ideálne kino pre tých, ktorým láska nie je ľahostajná. (11.12.2006)

Skvělej originální film sespojovanej z 18ti povídek, každá od jinýho režiséra, ale nelze prostě nevidět, že těch povídek je až moc a ztoho plyne, že některý jsou až přespříliš krátký a tak se dost často stává, že jsou nedořešený. V úvod jsem si dokonce myslel, že se to třeba v druhý polovině ještě dovysvětli a doodvypráví, ale nestalo se tak a je to fakt velká škoda, protože zrovna ty příliš rychle useknutý, se mi nejvíc líbily a docela mě mrzelo, že se musim s tim příběhem a postavama, který sem si během pár minut oblíbil, tak rychle rozloučit. Nicméně druhá polovina je už lepší, tam jsou povídky ucelený a některý fakt skvělý, hlavně teda od bratří Coenů je dobrá, sice se nejedná o žádnou romantiku, jako ve většině ostatních příběhů, ale Steve Buscemi prostě nikdy nezklame a ještě se mi líbila povídka od Nataliho s Elijahem Woodem. Ale jsou i takový povídky, který sice nejsou špatný, ale člověku nic neřeknou a akorát zabírají místo těm lepším, který by se daly pak víc rozvinout, ale i tak se tenhle film nedá hodnotit jinak než pozitivně. (14.10.2007)

Samotný nápad udělat povídkový film o Paříži se mi velice zamlouval. A nakonec to funguje i tak jak jsem si původně představoval. Je zde hodně romantických příběhů, díky kterým mám zase jednou chuť se do tý Paříže co nejdříve vydat. Na druhou stranu těch povídek je tam až moc a kdyby se pár těch slabších seškrtalo a dal se větší prostor některým zajímavějším (zvláště Tykwer mě dostal), tak by to dopadlo asi ještě lépe. Takhle je třeba sled hodně zajímavých povídek zabržděn některou slabší a trochu to ztrácí na tempu. To jsou ale neduhy většiny povídkových filmů, takže se to dá ještě odpustit. Každopádně se těším na verzi o New Yorku. 70% (20.10.2008)

Unikátní filmový projekt. Rozhodně. Z osmnácti příběhů si minimálně jeden totálně zamilujete (já Tykwerovu lásku slepého hocha a Natálky) a v záři těch několika (no, víc než několika) vynikajících snadno zapomenete na ty průměrnější. Navíc po velice dojemném závěru budete mít tendenci okamžitě letět do Paříže, abyste okusili město sami, zaručeně. (22.03.2007)

Upřímně řečeno jsem se u filmu už dlouho tak nenudil. První tři povídky jsou úplně tragické, pak to trošku (ale skutečně jen trošku) vylepší Coeni po kterých nastoupí jednoznačně nejlepší část o matce-chůvě. Pak zase rychlý skok do průměru až podprůměru, ze kterého občas vykoukne něco výborného a originálního (mimové, slepec) ale ani to nedokáže plně vyvážit převážně nezáživné a hlavně bezpointové historky (buzny, obchodní cestující, první povídka). Povídkové filmy (ve smyslu kde spolu povídky nesouvisejí a každou napsal a režíroval někdo jiný) nemám rád, většinou jde o nevyvážený mišmaš kde jsou špatné a nudné příběhy střídány skvělými, které jsou ale zákonitě zbytečně krátké a ploché. (23.09.2009)