Paríž, milujem ťa

Některé scénky (např. první 3) jsou vážně hodně slabé, snad i pod úrovní absolventských filmů. Z „méně“ známých režisérů překvapil Wlater Selles nabo Alexander Payne. Bratři Coenové, Cuarón nebo Tom Tykwer pro změnu dostáli svému renomé a dokázali, že nejsou uznávanějšími než ostatní režiséři náhodou, jejich příspěvky jsou nápaditější a prostě lepší než většina ostatních. Dle mého názoru se nepředvedli Gus Van Sant nebo Wes Craven. Jak píšou i ostatní celek je dost nevyrovnaný, na druhou stranu mě potěšilo sledovat, jaký příběh dokáže někdo vykouzlit na cca pěti minutách prostoru, kvůli tomu to určitě stojí za to. (04.11.2013)

Hezky oddychový, příjemný a oku i duši lahodící snímek. Pár příběhů je slabších, ale stále příjemných. Mohly být však více objasněny či rozvedeny. Některé z nich měly zajímavý námět a jistý potenciál. Většina jich však je i na tak malém prostoru zpracována velmi zdařile. Někdy úsměvně s milým vypointováním, jindy romanticky či až hororově. Ve všech příbězích se však odráží láska. Spousta z nich by si zasloužila své vlastní, o něco delší zpracování, kde by byl námět maximálně využit. Herecké obsazení výborné. Jednotlivé tahy štětcem nejsou vždy bez chybičky, místy lehce postrádají určitý nádech. Jako celistvý obraz vyprávějící kratičké možné příhody obyvatel města módy a lásky je však Paříži, miluji tě rozhodně líbivou a hezkou vycházkou jejími ulicemi. (26.11.2010)

Krásné dílo z prostředí města lásky prostě musí potěšit a zahřát u srdce. Protože pokud ne, tak jste beznadějný případ. Nahlížíme do tajů lásky z mnoha úhlů pohledu, ač nemuselo by se zdát, je každý naprosto rozdílný. Ocitáme se v kůži matky, která přišla o dítě. Jsme při tom, kdy muž znovuobjeví lásku ke své ženě a v dojemném příběhu o černochovi zjišťujeme, že nikdy nevíme, zda dnešní den nebude poslední. Osmnáct kratičkých ukázek z životů lidí, navléknutých jako korálky na niti.Vyprávění o vztahu mezi slepým chlapcem a začínající herečkou je dokonalou souhrou hudby a obrazu, koloběhu života. V tom, že tento vydařený snímek je neobyčejný, mne však utvrzuje zcela jiný příběh. Nic jiného než seznámení dvou mimů, postav, které jsou od společnosti tak odlišné. Pohled na svět mimy mě doslova okouzlil, především sálající optimismus a věčný úsměv na tváři. Co teprve ty cupitající nožičky:-) (27.01.2008)

Samotný nápad udělat povídkový film o Paříži se mi velice zamlouval. A nakonec to funguje i tak jak jsem si původně představoval. Je zde hodně romantických příběhů, díky kterým mám zase jednou chuť se do tý Paříže co nejdříve vydat. Na druhou stranu těch povídek je tam až moc a kdyby se pár těch slabších seškrtalo a dal se větší prostor některým zajímavějším (zvláště Tykwer mě dostal), tak by to dopadlo asi ještě lépe. Takhle je třeba sled hodně zajímavých povídek zabržděn některou slabší a trochu to ztrácí na tempu. To jsou ale neduhy většiny povídkových filmů, takže se to dá ještě odpustit. Každopádně se těším na verzi o New Yorku. 70% (20.10.2008)

Čím víc nad tím přemýšlím, tím víc dospívám k tomu, že pro mě takhle ne. Opravdu mne zasáhla jenom povídka s Mirandou Richardson od Isabel Coixet, pojetím mě zaujal samozřejmě Tykwer a jeho oblíbenec, úžasný Melchior Beslon, a trošku pobavil Vincenzo Natali a jeho stylizovaná rozprávka o pádu ze schodů. Jinak jsem dost poposedávala a víceméně očekávala konec. Celkově mě to sdělení, jak jsme všichni jedna šťastná multikulturní společnost, nechává docela chladnou, v umění a v životě hledám jiné zážitky. A ještě jsem vlastně zapomněla na Coeny, ale ti jsou kapitola sama pro sebe. (23.06.2010)