Celestínske proroctvo

Ďalší filmový prešľap, zapríčinený najmä maximálnou ignoráciou knižnej predlohy. Kniha je dokonalým stelesnením uvedomovania si potreby filozofických myšlienok, ktoré sú veľmi silné a autentické. A film? Ten načisto absentuje akýkoľvek náznak filozofie a nevyhnutným aspektom, ktoré robia knihu takým vzrušujúcim čitateľským zážitkom nevenuje takú pozornosť. Chyba spočíva hlavne v minutáži, pretože na takýto film sú i dve hodiny málo a hlavne, keď má taký rozsiahly dej. Vo filme je všetko príliš skratkovité a útržkovité, a divák, ktorý nemá ani len obraz o knihe, z toho deja nebude mať vôbec nič. Postavy sú nevyvinuté a film je ukrátený o množstvo duchaplných dialógov. A prečo 3*? Napriek mizernému režijnému prevedeniu tejto snímke nechýba magická hudba, oslnivá podmanivosť prírody a vizuál. Už len z úcty ku knihe nemôžem ísť pod 3*. Všetkým odporcom tohto filmu však odporúčam prečítať si predovšetkým knihu, pretože nemá tendenciu čitateľa pripraviť o zmysluplný zážitok. (26.04.2008)

Děsný "zpracování" totálně pohřbilo celý proroctví, aniž by divák byl vůbec schopen objevit o co tady jde. Bez přečtení knihy se poselství filmu rovná nule, slovy jedné velké nule. Jediný, jak se tohle dá brát, je hodně špatnej vtip. Velký překvapení kolik relativně známých tváří se mihlo v tomhle příšerným braku. (26.02.2020)

Amatérština z toho čouhá všude - mizerní neherci i "herci", dějová linie naprosto zmatená a zmateně podaná, nějaké to poselství aby z toho člověk rýpal špendlíčkem a ještě s nápovědou. Ale ona je podobně zmatená i kniha, jako by autor se chtěl svézt na moderní new age vlně a vlně mystiky přírodních národů a něco na tom vydělat (což se mu nejspíše podařilo), ale ani výpovědí, ani zpracováním to nemá na víc než kterýkoliv večerníček. Přesně, jak tu někdo napsal - popduchovní kulturno. Je mi jen líto Jürgena Prochnowa, kam to zas vlezl, takový charismatický herec a bere kvůli obživě každý štěk. (15.03.2012)

Film podle knihy Jamese Redfielda, jenž k tomuto dílu napsal též scénář. A nutno dodat, že autorova spoluúčast na filmové podobě se na celém snímku značně podepsala. A dle mého ne zrovna positivně. Začněme ale tím lepším. Celestinské proroctví je ukázkou opravdu zajímavé myšlenky. Aura, duše, posmrtný život, kam lidstvo směřuje. Tomu všemu se tento snímek věnuje. Bohužel, metoda podání těchto myšlenek je podle mého skoro až Asylumovská (odvozeno podle brakového filmového studia Asylum). Na filmu a jistě i na knize jde silně cítit, že jej psal člověk silně nábožensky založený. Což James Redfield jako přívrženec Metodické církve skutečně je. Celý film by skvěle fungoval jako hodinový dokument. Klidně i smyšlený dokument o hledání pravdy dávného proroctví v rozvrácené zemi, která výzkumníky chce zastavit. Nebo by to fungovalo i jako samostatný příběh, kdyby v tom primárně o příběh šlo. Jenže největší chybou i pádem tohoto filmu je, že mu jde prioritně o myšlenky. Děj a postavy až na druhém místě. Všechno totiž krom té filozofie působí naprosto zbytečně. Armáda snažící se zničit něco, co je ve výsledku evolučně dané a tedy to zničit nejde. Postavy ženoucí se zbytečně do rizika, když ve výsledku nezáleží na tom, kde k poznání dojdou. Ale nějak se ty myšlenky musí sdělit, tak kolem toho uděláme akční guláš a divák si to nějak přebere. Takhle zřejmě autoři přemýšleli. Přitom nemusíme chodit daleko, abychom viděli, že hluboké a velice zajímavé myšlenky, jde také poutavě podat. Třeba takový Atlas mraků by mohl jít příkladem. Nebo ještě lepší vzor pro tento film: Poslední hřích. Oba stojí na tom, že filmový příběh v sobě nese nějaké myšlenky, které děj sděluje. A ne, že myšlenky v sobě nesou filmový příběh. A to právě sráží tento film strmě dolu. Díky tomu totiž, jsou vám dobré i špatné postavy ukradené a žádné emoce při smrti některé z nich vás nijak nezasáhnou. Což je též škoda. Snad se ho někdy v budoucnu chopí ruce mnohem povolanější. Paradoxně právě ty myšlenky by si to zasloužily. 50% (23.02.2014)

Jakožto nejlepší a nejvyspělejší uživatel této databáze si dovoluji nesouhlasit, že by bylo zpracování snímků až tak žalostně špatné. Ano, asi každý měl při sledování pocit, že sleduje snad jen lepší televizní film, ale dalo se to nejenom překousnout, ale záběry na přírodní scenérie nebyly vůbec marné a s hudbou se Nuno Malo trefil prostě parádně. V rámci herců a hereček to bylo tak půl na půl. Někteří mě příjemně překvapili, jiní by se hravě uplatnili v rámci filmů od věhlasné světové režisérské jedničky Tommyho Wiseaua. Kombinace různě talentovaných herců potom působila nesmírně komicky. S předlohou nejsem obeznámen a asi se ani obeznámit nechystám, ale musím souhlasit, že děj na mě působil rovněž velmi zkratkovitým dojmem, kde se skáče z místa na místo a z události na událost. K žádné postavě není možné si utvořit jakékoli pouto a jakkoli s ní souznít, tudíž je vám tak nějak u zadečku, jak to celé vlastně dopadne. Jediné, co si tedy divák může odnést je ono poselství. I zde se ovšem naráží na problém. Jedna skupina diváků už si ono proroctví dávno uvědomuje, nebo minimálně jej pokládá za možné, protože jej nelze tak snadno vyvrátit a zhlédnutí sotva průměrného snímku tedy není nutné, a ta druhá skupina proroctví za svůj život pochopit nestihne, takže bude ze snímku zmatená a zcela ho odsoudí. Tudíž se musím zeptat, pro koho byl tento film vůbec určen? (20.01.2020)