Poslední dům nalevo

O dost syrovější než remake. Remake byl sice celkem fajn ale vyzněl poněkud neohrabaně, všechno mi přišlo jako pěst na oko. Ale tady jde především o drsnost. Craven si vybral na začátečníka solidní téma a poradil si sním bravůrně, i když mohl si vybrat lepší herce tyhle byly všichni tak děsně nepříjemný že jsem s nikým necítil. Hudba jak si každej stěžuje byla celkem dobrá a přišlo mi že ten film nádherně odlehčuje. Ale každopdáně jsem jaksi v hloubi duše čekal že remake se mi bude líbit víc. Bohužel tohle si mi líbilo asi o 15% víc:-) (28.06.2010)

V zásadě silný koncept, ale škoda toho otřesného provedení. Nulová dramaturgie a vnitřní logika, absurdní obsahy scén (vrcholem v tomto ohledu je sekvence, kdy jeden z padouchů předvádí žábu), hrozivé herecké výkony, humpolácká kamera, fušerský střih a především třeskutě bizarní hudba, která z většiny filmu dělá grotesku. Burlesknost filmu ještě stupňují zhovadilé sekvence s dvojicí provinčních policistů, která zastává funkci humorných figurek. Rané Cravenovy snímky jsou vyloženě ideální materiál na remake – mají velký potenciál, který lze snadno zpracovat do pořádného, intenzivního filmu. Původní „Last House on the Left“ je ovšem pouze esence všeho špatného ze sedmdesátkového laciného braku (včetně toho, že hláška z plakátu je mnohem dramatičtější než film samotný). (16.05.2009)

Je úžasné jak se Cravenovi povedlo skloubit násilí a humor do až neuvěřitelně funkčního tvaru, který přetéká nápady, charaktéry, experimenty se zvukem a hravou hudbou.................... Zároveň je zábavné sledovat jak se o mnoho let později snaží jít "Chaos" a "last house on the left(2009)"ve stejných stopách, ale naprosto to nefunguje a láme si to zuby na nezvládnuté míře násilí kombinováné s absencí nadhledu. Wes se nebere vážně a možná právě díky tomu se mu povedlo odvyprávět relativně silný příběh. (21.09.2010)

Rok 1972 a mladý Wes Craven se chystá ukázat něco s čím se zatím nikdo předtím nesetkal. Musí to být něco šokujícího, děsivě-zábavného a v hlavě se mu pomalu začíná rýsovat jeho druhýfilm v kariéře - film, který ovlivnil celou řadu dalších. LHOTL je velice kontroverzní dílo a to nejen kvůli sexuální otevřenosti a brutalitě, ale především díky zpracování. Film působí na jednu stranu děsivě a opravdově, (hlavně scény znásilnění a zabíjení) ale pocit zděšení v zápětí vynulují groteskní akce dvou policistů a hippies hudba provázející nás celým filmem. Herecké výkony byly průměrné a pokud si mohu dovolit menší srovnáni se žánrovým filmem "I Spit On Your Grave", výchází druhý jmenovaný jako vítěz. Film si u mnohých vydobil postavení kultu v žánru exploitation a jeho pozice na poli horrorů je dosti stabilní a i přes své stáři je schopný přitáhnout nové a nové diváky. To se o všech horrorech říci nedá. (23.01.2008)

Asi jsem úplně dementní, ale tomuhle skvostu prostě musim dát ty čtyři hvězdy, i když budu, široko daleko, asi jedinej... Ale ne, tak jedinej zdaleka nejsem a to je dobře..., asi je nás dementních více..ha ha... Tohle je prostě naprostá klasika rape&revenge subžánru a s těma penězma, co na to Craven měl, se asi víc dělat nedalo, nehledě na to, že žádnej učenej z nebe nespadl... Místy opravdu hodně perverzní a poměrně nechutná podívaná, na druhou stranu shozená neuvěřitelně crazy-komediální zvukovou stopou, včetně stejně ulítlejch záběrů z průběhu tzv. " policejního vyšetřování "...., viděl jsem o dost horší začátky provařenějších pánů režisérů, to mi věřte... (26.01.2006)