Stav obležení

Mrazivý film o událostech všedního dne v Latinské Americe popisuje skutečnost bez příkras v neznámé "bílé" zemi této části světa. Akční film se musí červenat vedle této pozoruhodné non fiction. Subkontinent teologie osvobození nemůže nebýt levý; vyhrocenost sociální otázky ani jiná alternativní řešení neumožňuje. Zadní dvorek USA, skutečné působiště Monroovy izolacionistické doktríny, v novodobých dějinách počínaje španělsko-americkou válkou 1898 zacházel s blízkými americkými sousedy vždy jako s přistěhovalci x-té kategorie; možnosti a limity hnutí odporu zachycuje STAV OBLEŽENÍ přesně, s důsledností kronikáře a pečlivostí znalce. Montand si v ničem nezadá s příležitostmi, kterých se mu dostalo v jiných filmech, např. v DOZNÁNÍ. Bezvýchodnost, "kolovrátkovitost" situace naznačuje závěrečná scéna - rakev jednoho protiteroristického Američana střídá prakticky okamžitě rodina Američana druhého. Je a zůstane pravdou, že v bipolárním poválečném světě stíny jedné strany vyvažovaly neméně stíny strany druhé. A to bez ohledu na to, vnímáte-li svět politicky zprava nebo zleva. Proč toto pozoruhodné a stále svěží dílo není dostupné na DVD nosičích? (14.10.2013)

Už vím, kde čerpá Gere inspiraci, když chce předstírat, že je pln šarmu. Na rozdíl od Montanda mu to nejde. Ale to není až tak podstatné. I když dopředu víte, jak to se Santorem dopadne, napjatě čumíte na velmi zručně natočený politický thriller. A možná trošku doufáte, že tentokrát to se Santorem nedopadne tak špatně. Ono je totiž dost těžké přitažlivému chlapovi nefandit, i kdyby to byl tak trošinku masový vrah. A stále mi vrtá hlavou, jak moc si Costa-Gavras s Montandem užili tu scénu s rakví přehozenou americkou vlajkou. Dle tohoto filmu lze usuzovat, že hodně. (08.10.2013)

Běhal mi po zádech mráz, když film končil. Taková bezcitnost, lidé jen jako figurky, které se zkrátka vymění. Další skvělý politický film, tentokrát o americkém agentovi, který je na své misi zajat místními revolucionáři. Ne, nedalo se moc fandit nikomu, protože z jakéhokoli pohledu je politika jen špína a svinstvo. I v tomto filmu. Yves Montand, přestože jeho postava nebyla vůbec kladná, hrál skvěle a člověk s ním i sympatizoval. (26.05.2017)

Analýza vmiešavania sa záujmov veľmoci do vnútorných pomerov iného štátu. Amerika má s podporou diktátorských režimov v Latinskej Amerike dlhoročné plodné skúsenosti. Chile, Argentína, Uruguaj (polovojenská diktatúra 1967-1985). Vôbec nešlo o šírenie hodnôt demokracie a liberalizmu. Cieľom bola podpora uchovania vplyvu amerického kapitálu (a tým pádom i politickej podpory vlád) v juhoamerických štátoch. Na príklade Uruguaja politický thriller "Stav obliehania" trefne a priamočiaro zaznamenáva priebeh únosu amerického občana a brazílskeho veľvyslanca ľavicovou gerilovou skupinou. Zdanlivo nezúčastnený americký občan, zástupca akéhosi poradného think-thanku sa ukáže byť v skutočnosti riadiacim orgánom uruguajskej polície a tajnej služby. Pod pláštikom ekonomickej poradnej organizácie koordinuje represívne aktivity voči akémukoľvek náznaku ľavicovej opozície a organizuje vojensko eštebácke školenia agentov v spojených štátoch. Premyslený systém amerických agentov cez rôzne nadácie, charitatívne organizácie, banky a firmy len dotvára krycí štáb udržiavania poriadku v nesvojprávnej kolónii zo strany veľmoci. Samozrejme, oficiálne médiá v USA všetko vysvetľovali ako nezmyselný násilný útok teroristickej ľavice voči ctihodnému nevinnému občanovi. Pozn.: Slovenskí liberálni konzervatívci na tento komentár budú hľadieť s odporom. Ideologická zaslepenosť im nedovolí vidieť škvrny na ich svetonázore. Tak sa to má s každým, kto má zatienené oči ideológiou. Ale aby som sa aspoň trochu očistil: Veľmi dobre si uvedomujem, že ideologicky iné režimy (Rusko, Čína) si vlastné záujmy v štátoch, ktoré považujú za strategické z hľadiska udržania si vplyvu na ne, udržujú podobne násilnými, bytostne odpornými a zároveň sofistikovanými metódami. Relativizujúcimi pojmy ako sloboda a demokracia na bezobsažné, tupé, orwellovské newspeakové frázy. (31.10.2020)

Gavrasovu tvorbu mám rád a tento snímek jednoznačně splnil mé očekávání, byť z něj cítím trochu levičácký směr. Nicméně o to v tomto snímku ani tolik nejde. Spíše jde o poukazování na vměšování mocných zemí do struktur ekonomicky nebo vojensky nestabilních zemí, ovšem nikoli z důvodu přinášení stability, jistot nebo bezpečí, ale především pro vytvoření vlastního organizačního aparátu s vlastními lidmi, kteří následně zemi ekonomicky či politicky ovládají, těží její suroviny a tím posilují vlastní ekonomiku na úkor těch menších zemí. Vše pečlivě zabalené do úhledných a bezobsažných vět politiků a převázané mašličkou participování na každém takovém "projektu". Yves Montand byl mimořádně přesvědčivý a Renato Salvatori dokonale bez skrupulí. (29.12.2011)