Tí druhí

Z prvních minut filmu jsem měl jakýsi takýsi rozpačitý dojem. Smrdělo mi to další ódou na téma "překombinujeme příběh a v závěru diváky vytočíme". Jsem rád, že óda v té podobě - jak jsem se obával - se nekonala. A to, co se naplnilo, mně nakonec jen a jen příjemně překvapilo. TI DRUZÍ coby minimalisticky zpracovaný horor se velmi pozvolna rozjíždí, aby v polovině nabral příjemně strašidelné tempo a v závěru překvapil pointou. Pro jistotu ten závěr zopakuji: překvapil pointou. Svým počátečním skepticismem jsem si vytvořil řadu verzí závěru. Ale s takovouto inteligentní pointou jsem fakt nepočítal. Shrnuto a podtrženo: Pokud si libujete v hororech stavějících na postupně budovaném napětí a na strachu z neznámého, tak do toho jděte. Dostane se Vám toho všeho vrchovatě + navíc s bonusem kvalitního zpracování a svěží pointy. (08.12.2004)

Po delší době jsem konečně narazil na lepší horor. Narozdíl od jiných filmů tohoto žánru téměř vůbec nevyužívá triků (vyjma scény u stolu); film sází na hustou atmosféru, napínavý a tajemný příběh a v neposlední řadě na výborné herecké výkony Nicol Kidmanové (náboženská fanatička a hysterka v 1 osobě) a Fionnuly Flanaganové (bohužel v mých očí nezůstala hodnou a milou starou paní až do konce snímku ;-)). Tenhle horor se opravdu podařil a rozhodně ho doporučuju i divákům, kteří úplně nemusí hororové filmy. (23.03.2009)

Dnes už není příliš zvykem natáčet horory bez jediného speciálního efektu, postavené pouze na tíživé, postupně gradované atmosféře strachu, úzkosti a ohrožení. A pokud ano, pak pouze pod taktovkou „exotického“ režiséra, nezkaženého hollywoodským pohledem na věc. Po M.Nightu Shyamalanovi ( Šestý smysl ) tak přichází Španěl Alejandro Amenábar se svou elegantní variací na strašidelný dům. Skromnému hereckému obsazení jednoznačně dominuje Nicole Kidman, jejíž Grace je dokonalou negací kurtizány Satine z Moulin Rouge. Milující matka a pravověrná katolička vyzařuje odhodlání porvat se s osudem, ovšem brzy vytušíme její vnitřní nejistotu a jedno strašlivé tajemství. Pokud vás nechávají chladnými všelijaké digitální zrůdičky a chcete se v kině opravdu bát, pak jsou Ti druzí filmem pro vás. Až se budete vracet potemnělým parkem domů, budete mít o čem přemýšlet. (22.05.2002)

Výborná atmosféra v dalším skvělém filmu španělského zázraku Alejandra Amenábara. Nicole Kidman v jedné ze svých nejlepších rolích, do které přesně pasuje včetně své bledé kůže a přísných rysů. Je pro mě překvapením, jak skvělou atmosféru dokázal Amenábar na vcelku jednoduchém příběhu, který však dostává netušenou rovinu završenou skvělým koncem, a dosáhl jednoho z nejlepších hororů posledních let, v kterém neprolije ani jedinou kapku krve. Kdo nevěří ať to zkusí a opravdu nebude litovat. (20.06.2004)

Ač jsem sám nevěřil, že se něco takového může stát, jsou Ti druzí na druhé zhlédnutí ještě mnohem lepší než na první. Příjemné drama jedné rodinky s nástavbou hororu je jasnou ukázkou dobře zvládnutého filmu. Samotný snímek začíná nevinně. Příběh známe jen okrajově a narozdíl od jiných žánrových kousků je nám tu nabízeno více než jedno téma. Autoři pracují s divákem, a to přímo úžasným způsobem. Pomaličku vykládají karty na stůl a když se začné zdát, že divák má vyhráno, rychle vyloží trumf. Počáteční minimalismus není na škodu, právě naopak, skvěle dokresluje komorní atmosféru rodinného dramatu. Nicole Kidman uchopila roli skvělým způsobem a hraje velmi podobně jako v Trierově Dogvillu (dokonce i obě její postavy mají stejné jméno). Samotná strašidelnost vyplývá pouze z faktu, že se jedná o horor. Ano je to tak. Ono se vlastně vcelku nic neděje. Autoři sice něco málo naznačují, ale divák se chytá do pasti zcela sám. Pokud by bylo jasně uvedeno, že Ti druzí jsou pouze dramatem, byl by počáteční přístup diváka naprosto odlišný. Atmosféru pak dokresluje veliké sídlo plné temných koutů, pochmurná atmosféra, nejistota v tom co se vlastně děje, dokonce i doba, ve které se film odehrává a v neposlední řadě komorní, kteří se nám ke konci začnou pěkně vybarvovat. Zajímavý je pak závěr, který je diametrálně odlišný od doposavadního dění. Náznaky dostávají pevné obrysy a na povrch vychází pravda, která se však ještě několikrát převrátí vzhůru nohama. Alejandro Amenábar od počáteční nevinnosti postupně přitvrzuje, ale nikdy nevyjede z jasně dané linie. Příběh graduje až do závěru a to postupně. Ti druzí nabízejí opravdu povedený divácký zážitek. (01.07.2007)