Nae yeojachingureul sogae habnida

Nádnerný film! Podobně jako v My Sassy Girl se zde sebevědomá, trochu střelená slečna, co pro ránu nejde daleko, za poněkud zvláštních okolností potká s ťunťou, sek kterým prožívá ty nejkrásnější dny svého života. Po tomto "úvodu" se ale Windstruck vydává trochu jiným směrem. Kombinace "těžké" jihokorejské romantiky, milý vtip, trochu té akce, vynikající hudba a Ji-hyeon Jeon to je to pravé pro mně. Tento snímek má spoustu slabých scén, zasáhl mne přesně na tom pravém místě. (24.03.2009)

První půlka filmu je jakousi sérií romantických a komických scének, které však naštěstí drží pohromadě a netříští se. Jsou pevně spoutány a drží u sebe i přesto, že by bylo tak jednoduché z pout vyklouznout (viz. seznamování). Druhá půlka balancuje na hranici lidské tragédie, černého humoru a zasněné romatiky. Obě polohy filmu sedí a jsou podány bezchybně. Jako celek však přesto působí film roztržitě. Je to neduh, který je nutné vytknout, ale zároveň je i pochvalou. Celý příběh má totiž nějakých pět šest emotivních vrcholů, z nichž každý (do jednoho) by stačil na samotný film a dostatečně naplňující závěr. Windstruck je jako diamant, který čeká na obroušení. Po celou dobu víte, že jste nalezly nádherný a jedinečný kousek, ale zároveň je také zřejmé, že po pečlivém "obroušení", může být vše ještě o krapet lepší. Sice ne již tak monumentální, ale přece jen o kousíček dokonalejší. PS: Orchestrální improvizace na základních melodiích amerických popkulturních hitů jsou naprosto odzbrojující. Před člověkem, který dělal hudbu, uctyhodně smekám. [srpen 2006] (31.08.2006)

Abych se přiznal, tak zprvu sem si ani nevšim nějaký podobnosti s My sassy girl, ale jak sem tak nad tim zapřemýšlel, což teda dalo docela namáhu a moc se mi do toho nechtělo, ale tak sem si řek, kdo nic nezkusí, nic se nedozví, takže sem zapřemýšlel a musim uznat, že to některý příběhový prvky rozhodně podobný má, nicméně to mi ani trochu nevadí a první polovina se mi hodně líbila, taková milá pohodová a docela komediálně a zábavně podaná a k tomu roztomilá Jeon Ji-hyeon, jenže pak je brutální řez do příběhu, nastupuje rádoby velký drámo a mě to přestalo bavit, přišlo mi to trochu brzký, přece jenom hodina tohohle ubrečenýho drama byla docela dost, i když je pravda, že to bylo dobře natočený a ta legenda zajímavá a pěkně podaná (20.09.2008)

Jsem znechucený. Tohle má být film od tvůrců skvostné My Sassy Girl? Jun Ji-Hyun je sice sladká jako vždy a vydržel bych se na ni dívat hodiny, ale zbytek? Na korejských melodramatech a romantických komediích obdivuji lehkost a nápaditost, s jakou se pohybují v žánrových klišé - ve Windstruck je všechno tak těžkopádné, strašně se tlačí na pilu a dojetí veškeré žádné. Celá druhá polovina se strašně vleče, točí se v kruhu a dojí slzy. Marně. Závěrečné navázání na (resp. před) My Sassy Girl mě urazilo a naštvalo. Fuj! (12.05.2007)

Láska je ten najsilnejší cit. Cit, ktorý ako jediný dokáže človeka prinútiť siahnúť na svoj život a to len pre to zvlaštne tlačenie pri srdci. Legenda pravila, že princ po 49 dňoch navždy odíde, ale dovtedy sa príde rozlúčiť so svojou princeznou. Po smrti sa chcel stať vetrom. Oplatí sa čakať ? Oplatí sa prežívať pre tých pár sekúnd ? Otázku, ktorú treba pokladať rozvážne a na odpoveď násjť ten správny čas. Niekedy je menej viac a úporné snaženie môže mať oveľa slabší efekt ako nápad, prirodzenosť, voľba prostriedku. Že niesú slzy na krajíčku to, čo nám zviera hrdlo, že to nieje smutná pesnička, ale možno iba pohľad keď niesú treba slová. A že to ide, ma už Kwak raz presvedčil. (27.06.2005)