Mrtvý princ

Nevšední černobílý příběh odehrávající se ve dvou časových rovinách. Současnost prolínající se s dějem trošku smutné a trošku ponuré pohádky, nepůsobí nijak nepatřičně. Přispívají k tomu skvělí herci, romantické hradní prostředí, příjemná hudba a originalita tohoto starého dramatu. Je to jedna ze zapomenutých ale pro pamětníky nezapomenutelných pohádek, která by si zasloužila nový kabát. Musím prověřit, jestli osloví i moji malou vnučku. (28.01.2016)

Celou dobu se mé generaci snaží vnutit, že princezna je Libuška Šafránková a princ je Pavel Trávníček...A že pohádka musí být líbivá, tak trošku rozverná, přímočará a prostě "hezká". Tak na mě to neplatí! Už navždycky - Jana Preissová a Petr Štěpánek! Příběh trochu syrový a trochu provázaný s realným světem, smutný a pochmurný, o to víc působivý! (22.04.2014)

Tato pohádka se dětem asi moc líbit nebude, stylem vyprávění a celkovým pojetím je spíše pro dospělé. A možná proto jsem byl velmi mile překvapen, některé herecké momenty byly fascinující (např. promluva Radovana Lukavského alias svatého muže ke královně). Co bych však vyzdvihl je velice nadstandardní hudba Zdeňka Marata k takovému typu pohádky. Jo a Jana Preissová byla okouzlující (opět). (09.01.2016)

Tyhle staré pohádky svou křehkou krásou a zároveň vyspělostí dalece předstihují to, co se dnes za pohádky vydává. Příběh nejen romantický, ale i dost smutný, protože nekončí úplným vítězstvím dobra, ale pouze shledáním dvou milujících se lidí. Jo, princezna Miroslava dokázala projít širým světem s dokonalým účesem a v šatech bez šmouhy či stop po pomačkání, ale to prostě k celé té poetice patří (je to herdek princezna). Ostatně mám takový pocit, že Janu Preissovou tituluji nejkrásnější princeznou vůbec. (14.04.2013)

Poetický ponurý příběh, kde zlo je potrestáno, ale nenadejde dobrý konec. Temné, svíravé, smutné. Kde jsou dnes princové mých mladých let? Kde jsou ty krásné princezny, démonicky krásné žárlivé potvory a vznešení moudří králové? Když si v souvislosti s názvem pohádky odpovím "na hřbitově zakopáni", asi budu za cynika. Paní režisérka si v pohádkách dost libovala v tom, že svého manžela odkládala na máry. Obdivuji princeznu Miroslavu, která trpěla zimou a klesala horkem, jak putovala sama krajem, ale přesto byla dokonale upravená, učesaná a princeznovsky krásná. Krom toho, stejně jako všechny ostatní dámy v téhle pohádce, měla krásné šperky. Proč už nežijeme v dobách perlových ozdob do vlasů? Jako dítěti by se mi to nejspíš nelíbilo, konec by mi připadal otevřený a atmosféra temná. Jenže ... pohádky nejsou primárně dětský žánr. (13.04.2013)