Neviditeľné deti

V poviedkovom rozložení sa len málokedy vydarí skĺbiť iba bezchybné poviedky, ktoré by utvárali nenapadnuteľný celok. Poväčšinou sa vinou obyčajnosti alebo neúčinnosti (uplatniť pointu v krátkom intervale a zároveň zaujať-napr.-estetickou zložkou neni ani trochu snadné) nájde kandidát na poslabšie umiestnenie a "All the Invisible Children" má hneď dvoch. Charef síce obrába aktuálnu tému rasovej neznášanlivosti, ale akosi mi jeho úryvok príde "nedopečený" a skôr priemerný. Scottovci, ktorí si myslia, že stávka na sardonické výlevy a neradovú kameru sa stáva zaručene výhernou, nie nestáva-prečo(?)-no lebo zmysel uchádza. Takže dámi a páni ledva bronz. Strieborný stupienok patrí Kusturicovi s jeho zažitým manuskriptom, ktorý stroho i srandovne opakuje, že nie všetci cigáni chcú kradnúť, Leemu za mierne sílenú, no určite použiteľnú "poznámku" o nedobrovoľnom infikovaní vírom AIDS. Zlato putuje do rúk Venerusa a jeho pouličného zlodejíčka-talianske vzplanutie, obsahom, formou, výsledkom, Lundovej, ktorej podnikavé deti sú tým najlichotivejším z celého výberu a v neposlednom rade Woovi, ktorého "malá mačička" aj napriek pribalenému sentimentu úplne presne vystihuje onu nespravodlivosť/hodnotovú rozchodnosť danú už od samotného počatia až po nepredvídateľné úmrtie. Slza bola na krajíčku. Inak v globále jednoznačne čo do potrebnosti/dôležitosti veľmi kvalitný projekt o5 odhaľujúci to, čo nikto z "kompetentných" nechce počuť: "na nedbalosť dospelých v konečnom dôsledku aj tak doplácajú najmä deti." Žalostné. (01.10.2011)

Nebýt Ridleyho Scotta, Johna Woo a Emira Kusturici o Neviditelných dětech by asi nikdo neviděl a už vůbec se o ně nezajímal. Je však dobře, že velcí režiséři svá jména věnují i do takto výjimečných projektů. Smutný je však výsledek, který z poloviny působí nudně a bez myšlenky, aby druhá půlka příběhů dokázala zaujmout a "něco" říct. Příběh Spikea Leeho byl z prvu obyčejný, ale prohloubení postav díky jedné nemoci otevřelo jiný rozměr a jde pravděpodobně o nejpůsobivější z povídek. Vedle Leeho byla asi druhá nejlepší povídka od Katia Lunda ohledně dvou sourozenců a jejich cestě za odpadky. Mehdi Charef a jeho část mě nebavila. Stejně jako klasický Emir Kusturica a v podstatě vše ostatní. Vše však působí extrémně "narafičeně" a kdyby mi na konci vyskočilo číslo na bankovní konto s otázkou "Pomůžete?" vůbec bych se nedivil... (18.07.2009)

Kvalita jednotlivých povídek je značně kolísavá... První, příběh chlapce z Afriky, byl takový nijaký. Vím, sice tam šlo o hodně, ale nějak se tvůrci nepodařilo to udělat zajímavěji. Asi to bude tím, že nesnáším pomalé záběry, které zabírají jednu věc strašně dlouho.... Druhý příběh byl mnohem zajímavější a konečně jsem začala být smutná. Třetí byl velmi dobře zpracovaný až na ten zvláštní konec. ,,Holčičko, koukni se doprava, potom doleva a pak do kamery. A prosím tě, hlavně se tvař neutrálně, vždyť o nic nejde''. Aspoň tak mi to přišlo... Příběh sourozenců byl takový, jak bych to nazvala, záživný... A Jordan a Ridleymu se příběh fotografa opravdu povedl! Ale ten další se mi zdál poněkud přiškrcený. Vynucený nebo tak nějak... A u posledního, tam jsem se fakt bála, že do té vody fakticky vjedou. Uffff. Měla bych brát prášky na nervy.....! (15.02.2011)

Niektore filmiky boli slabsie, niektore velmi dobre. Ale celkovy dojem je u mna vyborny. Tematika deti, ktore casto nemaju nic (a predsa maju ovela viac ako ti co maju vsetko) by sa mala dotykat kazdeho z nas... Na mna najviac zaposobili filmy Kusturicu a aj Spike Leeho, ktoreho film bol vykresleny drsno, no realisticky a dojimavo. Avsak (pre mna) najlepsie a najkrajsie prislo na koniec. Pribeh o dvoch nadhernych cinskych dievcatkach ma uplne dostal! Na konci som sa nemohla ubranit sklucujucemu pocitu a dojatiu. Umenie Johna Woo na mna zaposobilo neuveritelne... (samozrejme, az na tu skolu). (01.06.2008)

Po první povídce (Tanza) jsem si říkal, že to je takovej zvláštní dokument... Což mi v podstatě vydrželo až do konce, akorát zvláštní se změnilo na výborný a dokument na dokumentující film... Příspěvek bratří(?) Scottových mi nějak unikl, ale jinak můžu říct, že většina neznámých režisérů si s těmi známými moc nezadala... (23.11.2009)