Klan lietajúcich dýk

Dalsia z radu azijskych legiend sfilmovana vynimocne nadanym Yimou Zhangom. Pribeh o osudovej laske, zasadeny do nadhernej, dych berucej prirody, ktorej farebnost kameraman zvyraznil farebnymi filtrami. Kazducky zaber tak posobi ako dokonale farebne zostylizovany obraz. Samozrejmostou pri Zhangovych filmoch su lietajuci bojovnici s nadludskymi silami, co by mohlo niekomu vadit, no ja si vsak takyto film bez tejto esencie neviem predstavit. Trosku na hodnoteni ubera, na moj vkus, prilis vela zvratov. (22.02.2005)

Nádherná Zhang Ziyi, překrásné obrazy a kostými, výborná hudba, úchvatná choreografie, velké zvraty a drsné bitky. Podobně jako Tygr a Drak je i Klan výbornou vizuální podívanou. Oba mají nezapomenutelné scénky (tady to je souboj v bambusovém lese), ale Klan má něco navíc. Je plnej emocí. Závěrečná scénka mě málem rozbulela. Skvělé bylo také sladění všech barev (bambusový les- zelené oblečky atd). Ovšem nejvíc mi bylo líto těch koní. Ve scéně kdy Mei honí vojáci na koních a následně jsou probodnutý dýkama, mi ztuhla krev v žilách. Koně padali k zemi takovým způsobem, že se museli zabít. Ale to je jediné co mi na tomhle skvostu vadí. Zhang Yimou je prostě borec. (30.12.2006)

Je smůla jak to dopadlo s tím květinovým polem. Štáb zaplatil zemědělcům, aby na něm vyseli spoustu barevných a nádherných květin, ale nějak se to nepovedlo. Alternativní řešení můžeme vidět na scéně, kde Jin trhá z hřbetu koně květiny (plevel) pro Mei. Co se týče umělecké stránky, jsou Dýky úchvatné. Problém s tímhle filmem je stejný jako u Vesnice. Můžete ho prakticky vidět jenom jednou. Při druhém shlédnutí se mi již jeví některé počínání Mei jako nelogické a hloupé. Dál mi trochu nesedla závěrečná scéna ve sněhu. Hromadě sněhu. Popravdě nevím kde se tam takové kvantum vzalo. Jestli to mělo demonstrovat jak dlouho bojovali, nebo to mělo podtrhnout uměleckou stránku...fakt nevím. (24.10.2008)

Každý druhý komentář zde toto dílo logicky srovnává s Hrdinou, přičemž ten z tohoto srovnání vychází zpravidla lépe. U mě je to naopak. Hrdina je stejně jako Klan úchvatné vizuálně zvukově hudební dílo, ale vadil mi u něj ten politický obsah, kde pak ono "státotvorné" ponaučení mi bylo dost proti srsti. Klan je jednodušší - je o lásce a díky tomu pro mě působivější. Sice po asi sedmdesáti minutách přijde série dějových zvratů, které musíte brát s nadhledem, jinak by vám také mohl přestat příběh fungovat, ale v zásadě hlavní dějová linie je prostá. Je ovšem jasné, že na tento typ filmů se chodí ne tak kvůli příběhu, ale především kvůli formě a ta je strhující. Ať už jde o skvěle natočené bojové scény, které opět mají blíže k baletu (ač vizuální stylizace není tak silná jako v Hrdinovi), nebo ať jde o nádherně nasnímané exteriéry čínské přírody - je zkrátka nač se dívat. To ostatně platí i hercích a především pak o krásné Ziyi Zhang. Hudba od Shigeru Umebayashiho je sice podobná Dunovu Tygru a drakovi, ale pořád se to poslouchá moc pěkně. (20.09.2005)

Hrdina a Klan Létajících Dýk pro mě představují dvě rovnocenná umělecká díla. Jestli byl nějaký film blíže naplnění pojmu "pohyblivý obraz", tak jsem ho neviděl. Zatímco Hrdina si však hojně vypomáhal výpočetní technikou, Klan portrétuje vše ve skutečných barvách, ve skutečném světle, a probouzí tak neskutečné emoce. Ano, sice mě napadla úvodní věta ve stylu "jojo, když Sun'c říká: nikdy nemíchej válku a emoce, ví o čem mluví", ale úcta a pokora by mi nikdy nedovolily pronést ji nahlas. Andy Lau a Zhang Ziyi jsou naprosto zdrcující, i když právě kvůli nim působí film trochu rozkolísaně, jako by se nepodařilo správně odhadnout poměr "romantické" a akční složky, což Tygr A Drak, Hrdina i Musa zvládli lépe. Ale o míň než o 80% procentech mě nikdo nepřesvědčí. PS: Tylere, ty špíno, na procházku bambusovým lesem myslim od chvíle co jsem vylez ze sálu:)) (23.07.2006)