Hrad stínů

taková průměrná pohádka - i v dobrém slova smyslu. Nepřináší nic originálního, ale má docela dobře obsazené zlé postavy - Igonda je mnohem zajímavější po své proměně nežli před ní a Hlaváčová se svým podařeným synkem Vl. Markem jsou při své likvidaci dobrých postav dost úspěšní a nebýt toho z nouze vymyšleného ne úplně logického triku - že stačí jen rozbít zrcadlo - nevím, nevím, jak by to princ uhrál. Bonusem je rovněž nijak nezkarikovaný, ba dokonce ve svém přístupu k synovi moudrý král. (01.11.2015)

Pohádka na klasické téma vítězství dobra nad zlem obohacená o motiv pubertální vzpoury mládí nesené přirozeným procesem dospívání a proměny jinocha v muže vyniká i netradiční rolí čarodějnice vždy vynikající Janou Hlaváčovou a při dobrém režijním vedení Janečkové i mladí herci neční z inscenace jako hrábě z tlumoku. Miloš Kratochvíl jako scénárista názorně demonstruje nejpatrnější rozdíl mezi pohádkami komunistické a postkomunistické éry - kvalitu scénáře. "Zdlouhavost" trvající necelou hodinu to jen dokresluje. (03.09.2022)

Nikdy jsem ji v televizi nezaznamenala. Být kratší a hlavně nemít v obsazení tu kreaturu vodníka a šaška, námětem by to bylo obstojné. Hlaváčová s Vaculíkem to drží na snesitelné úrovni. Paradoxní je, že závěr by měl vypadat dramatičtěji, ovšem přítomností Mária Kubce pohádka dostala vtipnější ráz, jako by si dramaturg uvědomil, že už to bylo dlouho monotónní a o ničem. Nejlepší z celé pohádky je věta: "Do zrcadla se dívají jen děti a blázni." A podle toho hodnotí. (04.02.2016)

Princ horečně, a vzhledem k věku i logicky, touží, aby mu královští rodiče ve své opičí lásce přestali utírat nos i zadek a dostane tak od svého otce hrad, aby tam dokázal, jak zralým a dospělým jedincem je. Princ předvede mistrovství v mladistvé důvěřivosti a naivitě, což je stejně tak očekávatelné jako přirozené. Protože princové jsou nejen na draka, s ušlechtilou zarputilostí se po prvním selhání vrátí k práci na svém osobnostním růstu, k čemuž mu napomůže vhodně se objevivší páreček z podhradí, kdysi princův nejlepší kamarád a jeho sestra. Bez romantické zápletky totiž dozrát nelze, dej Bůh lásku našim sadům a záhonům. Krásně zlá čarodějnice Hlaváčová se nezalekne nové výzvy a čaruje, div z toho jejího neurotického zvukoplachého vodnického potomka netrefí šlak. Nakonec se objeví světlo na konci tunelu a jak to při výskytu světla bývá, stíny vyblednou. Fiat lux vede k nezbytnému in vino veritas, na svatbu nás už jako diváky nepozvou. (07.02.2016)

Přemýšlím, pro koho je pohádka určená. Jako dětský divák jsem ji určitě neocenila, dost možná ani nedokoukala, protože si na ni nepamatuji. Pohádka nezaujme ani prostředím, kulisami nebo případnými exteriéry. Zajímavé je vlastně jen herecké obsazení, ale to samo o sobě nestačí k tomu, abych se na pohádku podívala vědomě znovu nebo ji pustila dětem. (06.10.2019)