Popelka

Křehoučká Popelka, rázná ledová matka, přemužný, i když vyjukaný (asi zamilovaný), Princ, kterého by si přál asi nejeden z nás, k tomu plno krásných písní, které si zpívám už dobře pětadvacet let. Jen "Kolo-oho-vrátku zpííívej" se mi stále zajídá a stále si neumím zvyknout. Snad až povyrostu... Vánoce bez téhle pohádky pro mne neexistují. Kdo z vás se byl v průhonickém parku podívat na Popelčin domeček? (07.09.2014)

Ani nevím přesně proč, ale tato Popelka je mi mnohem milejší než Tři oříšky pro Popelku. Možná je tím černobílým materiálem, možná písničkami "jen kolovrátku zpívej...", možná takovou zvláštní poetickou atmosférou, možná Danou Medřickou v roli macechy, možná tím, že to není na sněhu, možná tím, že to nedávají pořád dokola v TV a možná tím, že Eva Hrušková je taková mnohem křehčí a éteričtější než Libuška Šafránková. (24.12.2008)

Krásná klasická pohádka s pěknou hudbou. Škoda jen, že kvalita obrazu je opravdu mizerná. Loutnista Jan Tříska a jeho píseň má nezapomenutelnou melodii. Jen by mě zajímalo, proč na konci pohádky není svatba, jak se zlo samo vytrestá (protože obdržení šatů mi jako trest nepřijde) a proč je princ nesympatický. Naopak děkuji paní režisérce, že nás vzala i do půvabných exteriérů a nezůstala jen ve studiu. (24.12.2014)

Moje nejoblíbenější hrané zpracování Popelky. A aby ne! V úvodu Jan Tříska, na to Dana Medřická v roli zlé macechy (výborná), dvě nevlastní sestry - kdy si tuto roli Dana Hlaváčová pak střihla ještě jednou, krásný princ a roztomilá Popelka. Z šatů na ples jsem vždycky byla okouzlená (a vážně se bála, že je nestihne schovat do truhlice, když už blízko klapal kočár). A jako bonus moc pěkné písničky. (27.04.2012)

Jen kolovrátku zpívej, slyším Třísku kdykoli, jakmile si na pohádku vzpomenu. Ty 4* jsou pro něj a být tam jiný princ, bylo by jich 5. Přeslazený Štědroň mi fakt nesedí. Zato Medřická, to je herecký rejstřík. Její macecha je fakt hnusná, jedovatá, dryáčnická. Klobouk dolů. Hrušková je maličká a milá, i když té naivity je tam někdy moc. Ale Tříska, toho mohu fakt skoro vždycky. On je jedním z mála herců, kteří mne dokážou vtáhnout i ve filmu, nejen na divadle (a že jsem s ním po revoluci viděla skoro vše, co v Česku nastudoval). Dojímají mne i holoubci a jejich „Jedno zrnko popela, jedno zrnko máku“ a zrníčka, která nepřibývají na hromádkách, ale mizí v jejich volátkách. Tuhle Popelku řadím mnohem výš než Tři oříšky, ty spíš skoro nesnáším. A přemýšlím, jestli by té mé oblíbené Popelce slušela barva a nebo jestli je i tou černobílou vlastně taková Popelka. (27.05.2008)