Chuť čaje

Taká milá malá (ale aj riadne uletená) oddychovka, o malých veciach, ktoré sa dejú obyčajným ľuďom. Áno, na záver si uvedomíte, že žánrovo je to trochu mišmaš, ale zase sa pri sledovaní nadýchate poetiky, humoru aj absurdity. Je to o vnímaní sveta, o harmónii a vyrovnaní sa s celým vesmírom. Za film by som dala 3*, ale za ten príjemný pocit...za ten pocit nahodím ešte jednu. (24.08.2005)

Tak trochu fantasmagorická mozaika poskládaná z života členů jedné, řekněme ne až tak ortodoxní japonské rodiny. Skvěle jsem se bavila, obzvlášť u 'mimodějových' intermezz, které hezky dorovnávaly hlušší (rozumějte takřka nedějová) místa filmu. Celkově je ale Chuť čaje skvostný kousek plný scén, které člověka dostanou do kolen :) (23.01.2012)

Už dlouho jsem neviděl takhle poetický film. Chuť čaje nám představuje střípky ze života jedné obyčejné japonské rodiny. O ničem jiném tenhle dvě a půl hodiny dlouhý film není, ucelený děj nemá (byť se ale někam strašně pomalu posouvá) a je to celé spíš koláž scén. Ten film je nádherné lyrický, poetický, pomalý a klasicky japonsky divný, jenže v tom všem je jeho kouzlo. Některé scény jsou zajímavé víc a jiné míň, a i když to má velmi podmanivou atmosféru, nudným částem se to nevyhne (přece jenom - dvě a půl hodiny bez děje), jenže v celku tenhle film funguje perfektně a říká naprosto přesně to, co říkat chce. Jsou tam sice wtf scény, ale to se u japonského filmu dá čekat a docela to sem i zapadá (snad jen kromě té slunečnice, kterou jsem asi pochopil, ale nepřišlo mi to podané úplně nejlíp). Z celého filmu se mi nejvíc líbí dvě scény - ta předpředposlední (nález dědečkových výkresů), ale hlavně se mi líbila ta úplně poslední, kde všichni sledují na obloze mraky v různých formacích a na různých místech. To je totiž strašně silná scéna, byť se to nemusí zdát. Je v ní totiž dokonale zobrazeno to propojení člověka s přírodou a oblohou. Jinak tu ještě musím zmínit, že Išii je pro mě třetí režisér, který dokonale chápe poetiku mraků (spolu s Benningem a Wendersem). Tenhle film bych dokonce označil i jako meditativní. Na plný počet to nakonec nevidím, ale na lepší 4* rozhodně. Hodně se mi to líbilo. Jinak Chuť čaje v jedné větě dokonale shrnul uživatel stromekk (25.04.2020)

Co si budeme nahovarat, bezneho ceskeho ci slovenskeho fanusika zbehleho v azijskej kinematografii viac oslovi pokracovanie Azumi ako tato pomala civilna komedia. Je az neskutocne, ako Katsu Hito Ishii, doteraz reziser hlavne mierne nepodarenej tarantinovskej ciernej gansterky Shark Skin Man and Peach Hip Girl, dokazal z fragmentov vsednodenosti zlepit silny, zabavny a originalne cudny, no stale uplne normalny a bezny film. Taste of tea je to najlepsie, co som tohto roku videl. (06.06.2005)

Je to moc dlouhé, pomalé, moc nudné,moc obyčejné......a moc hezké a ukrutně zvláštní. Sonda do života normální japonské rodiny, žijící v nádherné přírodě na venkově, kterou kamera snímá dlouhými záběry, a ty perfektně zapadají do nálady a děje filmu. Rodinka, která se sejde k večeru po škole a práci, sedne si na zápraží a miluje popíjení čaje a hraní stolní hry Go. Ale to se jen zdá, tatínek, lékař hypnotizér, sympatická maminka, animátorka, která, když se naštve, skolí k zemi chlapa typicky japonským způsobem, bratr maminky, zvukař,trochu podivín a nesměle zamilovaný,, Hajime, starší syn, co se bláznivě ,nesměle zamiluje do nové spolužačky, jezdí na kole na nádraží tak urputně tou krásnou krajinou, že vás z toho začnou bolet nohy a budete s ním lapat po dechu, jeho menší sestra,ta se trápí, protože ať jde kam jde, všude vidí sama sebe ve své obří podobě a moc ráda by se naučila výmyk na hrazdě a nejbáječnější člen rodiny, energický dědeček, bývalý animátor, se šíleným účesem na hlavě, všechny milující čistá duše. A tahle rodinka je obklopena dalšími postavičkami, které tvoří jejich život a domov. Závěr filmu, to byl balzám pro každého, kdo se cítí unavený, vystresovaný a vůbec na nic.....pochopíte, s čím vším se můžete, ale i musíte v životě smířit a přijmout jeho koloběh. Zvláštní film a zvláštní čtyři hvězdy. (18.01.2013)