Butterflies Are Free
Réžia:
Milton KatselasKamera:
Charles LangHudba:
Bob AlcivarHrajú:
Goldie Hawn, Edward Albert, Eileen Heckart, Paul Michael Glaser, Michael Warren, Debralee Scott, Jessica RainsVOD (1)
Obsahy(1)
Jediné, po čem Don Baker touží, je dostat se z ochranitelského područí své autoritářské matky. A v naplnění této touhy mu nakonec nezabrání ani handicap, jenž ho provází už od narození - slepota. V novém bydlišti se seznámí se sousedkou Jill. Právě díky ní poznává tváře života, jež mu byly až dosud odpírány. A stejně tak ona Donovou zásluhou konečně pochopí, co je to dospělost a jak vypadá lidská svoboda. Eileen Heckartová byla za ztvárnění Bakerovy panovačné matky v roce 1973 oceněna Oscarem v kategorii nejlepší ženská herečka ve vedlejší roli. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (17)
V podstatě Goldie a Edward neodběhli ani na kafčo a dali to spolu celé na jeden zátah. Ještě se tam mihla mamka Dona a ta byla taky bezvadná. Jo jo jo, já tyhle filmy miluju, protože mě odvedou na chvíli tam, kde je mi moc fajn. A vůbec nezáleží na tom, že Jill má v bytě uklizeno asi jako po výbuchu atomovky a že naopak Don má přesně všechno na svém místě. Kdy je člověk opravdu zralý a dokáže alespoň trochu zodpovědně dýchat na této planetě navzdory různým hnutím. V tomhle případě hippies a nebo zdravotnímu postižení. O tom to celé je a vůbec mě nenapadá nic, co bych tomu vytkla. V jednoduchosti (v úvozovkách) je krása a ta hudba to nádherně podkreslovala. ()
Víceméně neznámý film, který jsem si stáhl jen kvůli hereckému Oskaru pro Eileen Heckartové. A překvapivě jsem dostal moc krásné vztahové drama. On je slepý mladík který si svůj handicap nepřiznává a snaží se žít naplno, ona je potrhlá, ztřeštěná a naprosto úžasná holka od vedle. Setkají se, poznávají a nakonec k sobě začnou něco cítit. To je řekěme první půlka filmu, která je naprosto fantastická, dialogy jiskří tak, že jsem se i solidně zasmál. V druhé se objevuje panovačná, ochranitelská matka, která mladíka chce odvést domů a dívka se ji nelíbí... a která má ve spoustě věcí kus pravdy a nakonec víc rozumu než se zdálo. Druhá půlka už nemá takovou sílu, ale konec mě zahřál u srdce. Heckartová i Albert jsou dobří, ale Goldie Hawnová, kterou jsem nikdy neměl moc rád je naprosto úchvatná, roztomilá, k sežrání... a ještě v prádle neskutečně sexy. Neznámé, ale výborné malé drama. ()
Film byl natočen podle divadelní hry Leonarda Gershea - "divadelnost" je sice znát, ale neruší . Ústředním tématem je svoboda, láska, odpovědnost a tolerance. Protože byl film natáčen začátkem 70. let, je tu krásně zachycena atmosféra hippies. Herecké výkony všech tří postav jsou skvělé - Goldie Hawn v roli Jill předvedla další postavu ala Kaktusový květ, Edward Albert byl přesvědčivý v roli citlivého Dona a Eileen Heckart dostala naprosto zaslouženě Oscara za roli Donovy matky. Ještě krátká poznámka - tuto hru pod názvem Motýli uvedla a má na repertoáru Komorní Fidlovačka. ()
Pamatuju si, že když jsem na tom byl v r. 2007 v divadle Na Prádle, tak jsem z toho byl nadšenej. Nejspíš i proto, že jsem si o tom před návštěvou nic nezjišťoval, takže mě to mohlo akorát překvapit. Zrovna dneska (po pěti letech) jsem si na to vzpomněl a napadlo mě, že by to mohlo mít i filmovou verzi. Tu jsem tady našel, stáhnul a rovnou zkouknul. Film pracuje vyjma pár venkovních scén výhradně s jedním interiérem, kde se odehrává většina důležitých událostí, a i tím hodně navozuje takovou tu "divadelní" atmosféru. Příběhově je to celkem pěknej romantickej film se zábavnejma postavama, kde každá z nich má svéráznej charakter. A má to i prima pointu. Navíc je to super zahrané, přesvědčivý slepec, roztomilá Goldie Hawn i výborná Eileen Heckart. Filmu dávám 4*, nicméně divadelní verze mě upoutala víc a dokonce jsem se u ní několikrát i zasmál, tady ne. ()
Originální milostný příběh – chytrá, vtipná a rychlá konverzačka – se divadelně odehrává skoro pořád v jednom pokoji, ale nevadí to. Roztomile okatá Goldie a pohledný Edward mají kromě přitažlivého zevnějšku i velmi slušný herecký talent. Neméně jako matka Eileen Heckart. I když by se mohlo zdát, že jde o klišovité postavy, znenáhlu se z děje vylupují jako složitější charaktery a zejména matka i její postoj k situaci jsou pro mě zcela obhajitelné. Pár slov pak naťukne nevyřčené viny i obavy a chvíli se zdá, že příběh nasměřují zcela jinam. SHRNUTÍ: Pokud jde o nás samotné, tak jsme k sobě většinou slepí. ()
Reklama