Rambo II

Ačkoli z dnešního pohledu "Rambo 2", se svou misí na záchranu sebevědomí USA po vietnamském debaklu, vyznívá značně úsměvně, nelze mu upřít dvě přednosti. První spočívá v nehorázně poctivé řemeslné práci na akčních sekvencích. Ačkoli zdejší anti-choreografie a naplnění konceptu guerillového scpec-ops boje vyznívají spíše úsměvně, všechny výhrady smazává precizní topografie akce, dynamický střih a hlavně vynikající kamera, která neustále zdůrazňuje reálný fyzický rozměr každého záběru (zdejší kompozice zevnitř kabiny helikoptéry na hrdinu s krajinou v pohybu v druhém plánu za sklem zajisté opisoval i tým Toma Cruise pro "M:I Fallout"). Druhou zásluhu představuje nezpochybnitelný statut "Ramba II" coby popkulturního fenoménu, který vychází ze vzácného neopakovatelného sladění étosu díla s dobovými náladami jeho publika. Byť kritika na obou stranách Železné opony film cupovala, stal se z něj na Západě kasovní rekordman (a to v USA, i v Evropě) a finančně sice menší, ale kulturně ještě zásadnější úspěch slavil ve východním bloku skrze nelegální distribuci. Hulákající hromotluk s cárem látky kolem hlavy, ozbrojený lukem s výbušnými šípy či kuláskem a likvidující karikaturně vykreslené komouše se stal zosobněním ideálu Ameriky na samém vrcholu Studené války. "Rambo II" ale nebyl Supermanem nebo jiným konkrétním hrdinou se specifickými vlastnostmi a ctnostmi, nýbrž v sobě stejně jako Berlínská zeď koncentroval náladu drolícího se sovětského systému a společnosti otrávené patovou situací i statem quo. Zatímco v Americe drnkal na ego konzervativcům a lízal jim rány z prohrané války, v západní i východní Evropě představoval rozjařile fantazijní ventil pro frustrovanou společnost. "Rambo II" se stal ikonou i synonymem své doby a ještě do nového tisíciletí zůstává součástí společenské paměti. Jenže vše řečené zůstává vázané právě a pouze na tento konkrétní film. Právě proto a navzdory všem Stallonovým nechápavým snahám nedokáže žádné pokračování nejen že navázat na toto dědictví se všemi jeho významy, ale ani nemůže zopakovat jeho kasovní úspěch. (01.10.2023)

Z filmu je patrné, že válka je vyhroceným a násilným projevem sociálního konfliktu. Tento konflikt je přítomen v každém záběru či scéně zobrazující meziosobní či meziskupinové vztahy. Film je o tom, že určitý jedinec či identifikovatelná, zřetelně vymezená skupina jedinců (definovaná tribálně/kmenově, etnicky, jazykově, kulturně, nábožensky, sociálně, ekonomicky, politicky či jinak, ale konkrétně v tomto filmu většinou zastoupena vietnamskými vojáky), je ve vědomé opozici k jinému jedinci/jedincům či skupině/skupinám (v tomto případě vždy k Rambovi), a to proto, že jejich zájmy a cíle jsou protichůdné, neslučitelné, vzájemně se vylučují. Základním nástrojem řešení v tomto hierarchicky organizovaném filmu je politika, která se ale projeví až v samotném závěru, kdy se Rambo rozhodne rozpárat nožem svého nadřízeného po skončení své mise. Jak celý vyhrocený konflikt dopadl ale neprozradím. (07.09.2011)

inak hodnotit nemozem....no neda sa...Rambo II je bol a stale je symbol mojho pohladu na komunizmus.Ked som to pozeral niekedy koncom 80tych rokov ako 8 rocny fagan, nakreslil som si svoje zakladne principy pohladu na rozne izmy...tie sa casom zmenili,no gro ostalo...PS.Usama by mal Slymu dakovat, ze mu zachranil prdel;=) (16.03.2004)

John Rambo se na podruhé spálil úplně stejně jako napoprvé. Zase byli ti vysloveně špatní ti, kterým věřil a zase se jim docela brutálně pomstil. Úžasný je, jak se akčňáky tenkrát točili s úctou k divákovi. Užil jsem si vysloveně všecko. Scény s bombardováním zdejší divočiny byly fantastický a v současných filmech je to jev absolutně nevídaný. Do všeho se morduje ten splašený digitál a už to vůbec není zajímavé, natož pak upřímné. Upřímných akčňáků je pomálu, ale pokud bych se k něčemu chtěl vrátit, byl by to zaručeně Rambo. Tady dávám čtyři hvězdy spíš jenom z toho, že příběhově je to prakticky to samý, jako jednička. A ten závěr, tam se ten proslov Rambovi tolik nepovedl. U jedničky mě to daleko víc sejmulo. Každopádně paráda. Je to klasika, co víc dodat. (09.10.2012)

Dvojku mám strašně rád, protože právě v ní je (můj subjektivní názor) John Rambo úplně největší drsňák. Dostane tady pořádně přes p**u, což se v ostatních dílech už moc neděje, navíc mu zabijou blízkou osobu, což bych paradoxně normálně bral jako úplně nejlacinější trapas, ale tady to prostě z nějakého neohalitelného důvodu funguje fajnově, plus se to celé odehrává v džungli s rákosníkama, což filmu zvyšuje body count. Tohle je už čistě akční superdrive, kterej uplně chápu, že ve srovnání s jedničkou nemusí každýho potěšit, ale mě celkem překvapivě naplnil skvěle. 90% (13.01.2014)