Chladné světlo

Severské drama jako řemen, příběh introvertního Grímura mě vtáhnul na první dobrou, postaral se o to výborný Ingvar Sigurðsson a jedním dechem dodávám, že se mi líbila i jeho dětská verze ve ztvárnění Áslákura Ingvarssona.. Prolínání dvou časových rovin mě vůbec nerušilo, byla jsem totiž zvědavá i napnutá, jak se to vysvětlí a hlavně jak to celé dopadne.. Zajímavé kresby, nádherný klavír, podmanivá atmosféra.. (27.04.2023)

Plakát k filmu by možná spíše napovídal, že jde o jakýsi kriminální thriller. Ve skutečnosti se jedná o severské drama v pomalém tempu, pojednávající o muži středního věku, který si moc dobře neví rady se svým současným životem a zejména s momentální životní situací. ve které se ocitl. Ve vzpomínkách se vrací do dětství, které prožil se svými rodiči a sestrou na venkově. Není zde přímá dějová linka, naopak vše se dozvídáme pomalu a pomocí fragmentů vzpomínek a náznaků si dáváme postupně dohromady to nejdůležitější, co pomáhalo utvářet osobní rysy a motivy jednání hlavní postavy, včetně uvědomění si svých neobyčejných schopností a prožití jedné tragédie. Východisko snad lze nalézt v umění... Velmi citlivě podáno. (10.03.2010)

Podivné, jak si osud dovede pohrávat s našimi životy. Vše, co Grímur prožil během svého dětství, a co si archivoval na svých lehce surrealistických kresbách, se projikovalo do jeho příštího života a determinovalo jeho chování. Na filmu je jasně vidět, jak se v našich životních postojích zračí dílem genetická predisposice, dílem pak vnější vlivy. Tragické peripetie, kterým byl vystaven v mladém věku, způsobily jeho poněkud bázlivé vystupování ve věku pozdějším. Svému osudu se však vzepřel a dveře za svou minulostí nakonec zavřel. (04.04.2011)

Zaujal mě Ingvar Eggert Sigurrðsson na plakátě. Zaujal mě příběh a zaujalo mě především to, že tenhle film má na svědomí především islandská produkce. Zaujalo mě to ale zřejmě proto, aby mě výsledný dojem maximálně zklamal. Aby mě zklamal Ingvar, ale i příběh a jeho průběh. Jediné, co tak na filmu zbylo, je samotná krajina, která je prostě a jednoduše nezaměnitelná. (10.12.2014)

Nádherný film, který mi znovu dokázal jak vyspělá a kvalitní je kinematografie tohoto malého národa na severu Evropy. Citlivé prolínání časových linií, kdy si Grímur vybavuje vzpomínky z dětství, prožité s věrnou sestřičkou Gottlinou, s tátou rybářem a starostlivou matkou. Celým příběhem z dětství prochází chlapcovo přátelství se samotářskou ženou, kterou v městečku považují za podivínku a dokonce čarodějnici (zde i prolínání snu se skutečností). A celý život jako by symbolizovala hora tyčící se nad městem, což pochopíme až v záveru filmu, když malý Grímur o vlas unikl smrti, protože nebyl doma ve chvíli, kdy dům zasypala lavina a pohřbila tam jeho milovanou sestřičku. Nádherná poetika až sentiment dětství je v protikladu s příběhem současným, v němž se jako muž středního věku stále ještě Grímur střetává se stíny z dětství a je si dlouho nejistý svým vztahem k anglické lektorce kreslení, s níž čeká dítě - nádherný symbol na závěr - proti smrti Gottliny zrození nového života. - Podle ohlasů kolegů soudím, že to byl spíš film pro nás melancholiky než pro vyrovnané sangviniky. (28.02.2015)