Co vlastně ženy chtějí?
Things You Can Tell Just by Looking at Her
Réžia:
Rodrigo GarcíaScenár:
Rodrigo GarcíaKamera:
Emmanuel LubezkiHudba:
Edward ShearmurHrajú:
Glenn Close, Cameron Diaz, Calista Flockhart, Kathy Baker, Amy Brenneman, Valeria Golino, Holly Hunter, Matt Craven, Gregory Hines, Miguel Sandoval (viac)Obsahy(1)
Pět povídek o touhách vědomých i nevědomých. Český (a výrazně mužský) název amerického filmu scenáristy a režiséra Rodriga Garcii (syna slavného spisovatele Gabriela Garcíi Márqueze) Co vlastně ženy chtějí připomíná titul hollywoodské komedie Po čem ženy touží. Jedná se však o snímek zcela jiného druhu, jehož původní název (v překladu Co je na ní znát už od pohledu) upozorňuje na jinou rovinu ženského projevu, totiž na touhy, jež u hrdinek vyplouvají na povrch bez jejich přičinění, či dokonce proti jejich vůli. V pěti povídkách se autor věnuje ženám různých povah a postavení, jež se všechny trápí kvůli vlastní nenaplněné existenci. Každá z nich si to uvědomí většinou díky někomu, kdo dokáže její skrývané touhy zvenčí rozpoznat: rozvedená lékařka Keenerová (Glenn Closeová) si teprve díky mladé kartářce Christine (Calista Flockhartová) přizná, že svého kolegu miluje marně, nechtěně těhotná ředitelka banky Rebecca (Holly Hunterová) má své zrcadlo ve špinavé tulačce Nancy, spisovatelka dětských knížek Rose (Kathy Bakerová) nachází cestu k sobě díky dospívajícímu synovi, nevidomá Carol (Cameron Diazová) dokáže přesně odhadnout motiv sebevraždy, kterou vyšetřuje její sestra Kathy (Amy Brennemanová), zatímco té zase otevře oči její slepá žákyně? - Křehké příběhy jsou plné vnějších (některé postavy přecházejí z povídky do povídky) i vnitřních vazeb. Rodrigo García oprávněně spoléhá především na mimořádně kvalitní a zároveň hvězdné herecké obsazení, vesměs v neobvyklých rolích. Na vymezené ploše svým představitelkám poskytl maximální prostor, neboť většina děje se odehrává v dlouhých, divadelně vystavěných dialozích, jež jsou pro noblesní herecké interpretky vděčnou partiturou. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (48)
Pět zajímavých samostatných povídek - To je doktorka Keenerová (Glenn Close), Sny o Rebecce (Holly Hunter), Někdo pro Rose (Kathy Baker), Dobrou noc Lilly, dobrou noc Christine (Calista Flockhard, Valerie Golino) a Láska čeká na Kathy (Cameron Diaz) se semtam místy spojí. A na konec čekejte doplněné vyústění všech. ()
Depresivní a ponurý film, který v sobě ale ukrývá mnoho pravd, které hlavní hrdinky řeknou nahlas...Mám pocit, že vím, jak by na takový film reagovali muži...Stačil by jim první příběh a už by spali... :) Ale to, jak dané příběhy nejsou ukončeny a pouze naznačí, co se v životě těchto žen děje, to je právě to, co mě drželo celých 109 minut a nevypla jsem to. ()
Povídkový film s pěti volně propojenými příběhy. 1. To je Dr. Keenerová **** 2. Fantazie o Rebecce ** 3. Někdo pro Rose *** 4. Dobrou noc Lilly, dobrou noc Christine *** 5. Láska čeká na Kathy *** Ocenění : MFF v Cannes ´00 (Francie): Zvláštní cena festivalu.. ...Emmy Awards ´01 (USA): Nominace na cenu pro nejlepší herečku (Holly Hunter). ...Scénář : Rodrigo Garcia. Kamera : Emmanuel Lubezki. Hudba : Ed Shearmur ()
Trochu depresivní, ale vlastně i optimistický film, který ukazuje různé formy lidského štěstí a neštěstí. Film jsem shlédl po rozchodu s přítelkyní a i díky tomu na mě hodně zapůsobil závěrečný monolog Cameron Diaz (konečně má pěknou roli, kde ukazuje, že je dobrá). Líbily se mi průsečíky jednotlivých epizodek. ()
Na film jsem se těšila, ale nakonec to bylo trochu zklamání. Vadilo mi jak se tam pořád opakovaly stejné herečky, příběhy nebyly úplně dotažené, nebo se zcela vytratila pointa. Nejslabší byl příběh s trpaslíkem. Dost nereálně působil příběh, kdy si ředitelka banky nechává nadávat bezdomovkyní do kurev, a ještě před svým podřízeným. Do pěti povídek by se dalo zakomponovat daleko více problémů žen, o kterých se moc nemluví, a zvolit daleko širší škálu žen co se věku, statusu a životního stylu týče. Témata byla citlivá, a dalo by se z jejich základu vykřesat daleko víc. Možná by filmy s ženskou nejniternější tématikou měly režírovat jenom ženy. Nebo si García měl pozvat nějakou pomocnou režisérku...třeba mě:) Po zkouknutí takového filmu si představuju jak o tématu ještě nějakou dobu přemýšlím, a tady jsem to ale neměla. Podobný film bych uvítala i v českém vzniku, ale od někoho schopnýho, jinak by z toho mohla vzniknout pěkná pseudointelektuální slátanina. ()
Reklama