Otvor oči

Někdo tvrdí, že remake nemůže být lepší, než originál. Ale já tvrdím, že to záleží na tom, co uvidíte jako první. Ano, mluvím o Vanilkovém nebi, které jsem viděl jako první a až pak jsem se dozvěděl, že to je remake. A možná je to těmi detaily, možná je to tím, že remake je delší o 20 minut anebo je to jednoduše proto, že jsem Vanilkové nebe viděl dřív, ale se mi prostě líbí víc, než originál. Nicméně, to nic nemění na faktu, že i tohle je jednoznačně 100% záležitost. Hlavně díky Eduardovi a (opět skvělé) Penélope. Uzavřu to tím, co se tady snažím říct celou dobu - v tomto mimořádném případě otázka nezní, jestli je remake lepší/horší než originál, ale co jste viděli dříve. Protože to si pravděpodobně zamilujete. (21.07.2010)

Oproti Vanilkovýmu nebi má originál barevnějšího hlavního představitele, tím nemyslím rasistickou narážku na horkou krev Eduarda Noriegy, ale to, že v jeho podání je César ještě sobečtějším a sebestřednějším spratkem, kterýmu ale stejně fandíte. Dialogy jsou tak nějak evropsky přirozenější, ale zase jim chybí Croweův smysl pro vtip. Scénář mě rozšvihal svým množstvím myšlenek, který vás film vedle hlavní zápletky donutí přežvýkat a za to patří Amenábarovi pukrle. A jestli se mi první půle jevila poněkud unylejší, druhá má drajv za obě. (26.06.2011)

Tajemný film, záhadné události, krásná Penelope - co víc si můžu přát. Ani mi vlastně nevadí, že až tak úplně přesně nevím, co tím chtěl básník říct. Ony ty skoky v čase a prostoru většinou nekončí moc dobře a ještě hůř se vysvětlují zvídavému divákovi. Ale bylo to hezké a takové neholyvůdské, takže to beru, šéfe. A je mi úplně jedno, že existuje nějaký remake s Tomíkem Cruisem. (13.11.2010)

Tak Alejadro Amenábar ani ve svém druhém celovečerním počinu nezklamal, ba ten první možná ještě předčil. Velice zajímavý a velmi originální námět, zpracovaný opravdu mistrovsky. Zpočátku jen obyčejné romantické drama ze kterého se pomaloučku, ale neodvratně vyvíjí něco "jiného" (omlovám se ten výraz, ale opravdu nenacházím vhodných slov). Co je sen, co je realita. Od první chvíle netušíte, do čeho se ženete, a popravdě, ani ke konci si nemůžete být ani trochu jistí. Navíc, když se k tomu přidají velice přesvědčivé výkony dvou herců. které může divák znát už z již zniňovaného Amenábarova předchozího snímku, není v podstatě co dodat, ani co vytknout. Film, který ve mně zanechá hlubokou stopu, ale zařadí se mezi ty, které už napodruhé nebudou nikdy tak lákavé a dobré, ovlivňijící, deptající jako po první projekci. Bohužel, zatím nemůžu porovnat s remakem. 100% (07.11.2008)

Krehká romantika navždy utopená v manieristických vynálezoch sebavedomých vedcov, na ktorých je ľudská populácia nekompromisne založená. Na jednej strane obdivujem schopnosť zachovať si večný život, krásu, putovať za hranice nášho rozumu, postaviť sa proti prírode - čo je tu prezentované, na tej druhej si uvedomujem, že hazardujeme nielen s tým, čo je nám bezprostredne predurčené, ale aj s našou prirodzenosťou či šťastím, ktoré si postupne budujeme. Otvor oči je chaotická snímka a nemyslím, že má niekto šancu pochopiť celé to prelievanie myšlienok, snov, časov, udalostí, príčin a následkov, ale to spracovanie je tak silné, tak pôsobivé a nádherné, že som sa doslova nechala uniesť tajomnou atmosférou. Eduardo a Penelope sú úžasní, scenár nepochopí ani vyhlásený intelektuál, hudba dotvára pocity postáv. Tento film spracúva príliš dôležitú tému na to, aby sme jej nevenovali pozornosť a ja sa k nej určite ešte párkrát vrátim. (10.05.2010)