Janghwa, hongryeon

Korejska ducharina u mna nefunguje. Ano, film ma zrucneho rezisera Jee-Won Kima /I saw the Devil/, ale nuda dostala neprimerane vela priestoru. Nic sa tam dohromady nedeje, pribeh dvoch sestier nic dohromady neponukne. Obcas tvrdo narazim ked sa necham ukecat na tuto vetu : oplati sa sledovat aj dobre filmy kvoli nerelevantnemu pocitu nudy u divaka. Takze teraz to na mna nefungovalo, smola. 25 % (22.11.2014)

Jednoznačná ukázka toho, že nelineární syžet dokáže divákům pořádně zamotat makovice. Kdybych si nepřečetl ty interpretace (či nadinterpretace?), tak jsem nepobral ani houby s octem, a nakyselo teda. Navíc vizuelní a štylová dokonalost tohoto snímku mne doháněly k šílenství. Jak píše Rob Roy, když je pěkně natočenej tekoucí kohoutek, tak se člověk bojí aj toho. Chtělo by to vidět víckrát, ale k asijskýmu strašení mám jaksi negativní vztah, se bojim ňáko víc, tak asi jednou stačilo. Každopádně tleskám, pokud jsem nebyl nucen schovávat hlavu pod duchnu, tak jsem byl nucen k myšlení. Nevídáno! (25.05.2009)

Úžasně natočený mix rodinného dramatu a hororu je přesvědčivý jak v psychologickém prokreslení jednotlivých postav, tak ve strašení diváka. Velmi intenzivní zážitek, na který hned tak nezapomenete. Snad jen ten poněkud překombinovaný dvojitý konec mi úplně neseděl, ale ani to není důvod pro horší hodnocení... (07.10.2006)

No když jsem se bát měl, tak jsem se bál. A to fest. Jenomže to všechno okolo těch několika málo strašidelných scén mi nedávalo smysl. Proč se některé postavy chovaly tak, jak se chovaly mi vrtalo v hlavě dlouho po závěrečných titulcích, nehledě nato, že závěr místo vysvětlení vyvolal spíše zmatek ve stylu "kdo je kdo". A nesedlo mi to ani herecky. Nevadil mi ani tak specifický asijský styl, jako spíše ječení, které mi tedy lezlo na nervy neskutečně. A ječelo se často. Já nevim, ale Ji-un Kim měl natočit spíše rodinné drama bez duchařského prvku. Takovým jako já by ušetřil čas i zklamání. 30% (02.12.2012)

Jihokorejský hororový drama, který je, jak tomu často bejvá, opět o rodině. Opět o tom, že se v rodině něco stalo. Hudba, kamera, herecký výkony a velká dávka poezie. Zase plusy, který má většina jihokorejskejch filmů společnejch. Samotnej děj staví na pomalém odkrývání skutečnosti, ale dělá to tak, že nenudí. Otázka pro mě je, jestli výsledný vysvětlení děje dává dohromady uplně všechny otázky a detaily, protože podle mě tomu tak neni. Ale možná kdybych to viděl podruhý, tak bych to viděl jinak. (16.04.2010)