Aienji

Panensky sterilní drama plné slz a emocí. Ona nevinnost zachází tak daleko, že za erotické vrcholy lze považovat nesmělý a snový náznak polibku a záměnu výrazů keks a sex při telefonickém rozhovoru. Připočtu-li si k tomu mírně řečeno mírně nesympatickou hlavní hrdinku s mírně naznačeným poprsím a mírně chlapeckou postavou, cítím mírné zklamání. K lásce prostě erotika patří, nemusí být polopatická či vulgární, někdy stačí jen pohled či dotek a máte jasno, a to i ve filmu. Vymazat ji? Nelze. Díky předešlému pak patřičně silně nepůsobí ani onen motiv pohledu vstříc smrti. Slzička dojetí mi ale na samotném konci přece jen ukápla. A za ni, trojku. (06.05.2015)

Ďaľší z juhokórejských romantických filmov, ktorý ma "dostal." Režisér si so stokrát použitou témou výborne poradil. Výsledkom je dokonale namiešaný cocktail smutných a odľahčujúcich úsmevných scén dochutený výborným soundtrackom. A to, že sa nedostavili slzičky ako doteraz skoro pri každom (juhokórejskom romantickom) je nie vinou filmu, ale môjho súčasného duševného rozpoloženia. 10/10. (16.05.2006)

Při Aienji, jakožto už asi desátém korejském romantickém filmu, jsem začal mít neodbytný pocit, že aby na plátně vnikla velká, ba přímo nesmrtlená love story, musí jít někomu o život. A na základě tohoto nepopiratelného faktu se mi ...ing nezdál až tak svěžím filmem. Respektive tato variace již viděného mě už tolik neoslovila, jako třeba Maundy Thursday, můj zájem o film začal v průběhu sledování mírně opadat, ale pointa poslední půlhodiny mě zase zpět nakopla, abych začal film víc hltat a uronil nějakou tu slzu. (29.11.2007)

Budu vám vyprávět příběh o muži jménem Ki-Su. Když chodil na vysokou školu, šíleně se zamiloval do jedné dívky a každý den ji čekával před školou. Pak ale jednoho deštivého dne, když na ni Ki-Su čekal, ji srazilo při přecházení silnice auto a ona zemřela. Od té doby stává Ki-Su s vlaječkami před školou a řídí dopravu a když se rozprší, tak pláče. Kvůli tomuhle filmu jsem si zase připoměl, jak moc svoji přítelkyni miluju... (30.09.2007)

Tohle "dílo" na mě nepůsobí ani jako film, ale jako pírko, které mě pohladilo po ruce a přeneslo do mě nějaký pocit. A přesto, že si myslím, že Jížní Korea má mnoho propracovanějších filmů, tenhle je jeden z těch, co se mě dotkl nejvíce. Všechno to ale asi ještě vstřebávám, protože mám dojem, že koncem to neskončilo. Je zbytečné hodnotit tu scénář a herecké výkony, když si myslím, že herci to nehráli a scénář byla realita. (21.07.2011)