Nemý film

To geniální, co v Němém Filmu je, je způsob jakým si jedny z největších hvězd let sedmdesátých let tropily řiť samy ze sebe. Některé scény mě smíchy málem shodily ze židle. Jenže pak tam byly i scény jiné...jednak některé slabší vtipy "současné" (viz Pong na monitoru EKG a dementně se ksichtící producent), a pak také scény groteskoidního charakteru, kterým nelze upřít vysokou kvalitu provedení, ale v dnešní době (pokud už ne v době vzniku Silent Movie) nefungují jako v době největšího lesku a slávy němé grotesky a ve srovnání s oslňujícími mezihrami - například s narcistním Reynoldsem ve sprše nebo Anne Bancroftovou, před níž je třeba se sklonit a udeřit čelem o zem - jen natahují stopáž a celý snímek shazují. Ve výsledku to ale nic nemění na vysokém hodnocení, které si tahle banda komediantů rozhodně zaslouží. 80% a velký dík a respekt paní Daně Hábové, ženě, která rozumí své práci a má k tomu i smysl pro humor. (17.12.2007)

Němý film v dobách Nového Hollywoodu? Mel Brooksovi se povedla nesmírně zábavná hříčka plná originality vycházející z netradičního nápadu, dovedeného až do svěžího výsledku. Takové moderní navázání na staré němé grotesky s výrazně parodickou sebereflexí. Němý film pro mne osobně neměl hluchého místa, spíše jen míst, kdy vyzníval na můj vkus až moc praštěně a poblázněně, nejvíc asi ve scéně s hlavní trojkou v rytířských kostýmech v restauraci. Trochu jsem byl na konci zklamán, že jsem z natočeného filmu tří hlavních protagonistů spatřil jen to úvodní logo a nic víc, aby mi pak během závěrečných titulek došlo, že jsem se na něj vlastně celou dobu již doposud díval. No jasně! :) Taky jedna z pěkných point... Mel Brooks opět překvapuje obsazením těch největších hereckých hvězd do naprosto nečekaných epizodních rolích, aneb spatřit Paula Newmana v němé automobilové grotesce bylo stejně velkým překvapením jako dva roky před tím zase vidět Gene Hackmana v převlekové roli slepého kostelníka (viz. Mladý Frankenstein 1974 od stejného režiséra). Newman si zde dokázal, stejně jako pánové Reynolds a Caan, udělat ze sebe obrovskou srandu a mile mne tím překvapil. Nakonec hlavní hrdina pan režisér nelhal, pozitivní úspěch takového riskantního experimentu stojí hodně i na těchto hvězdách. Po stránce originality určitě osobité dílko, navíc s velmi povedenou hudební i výtvarní stránkou, ale místy pro mě nerovnomerně kolísalo. 75% (08.08.2020)

Výborná - OPRAVDOVÁ! - taškařice, lavírující mezi parodií a oslavou na tehdy tak zhruba půlstoletí mrtvé téma němé grotesky... Mel LeGrace (no ten, co s ním pití už fajn nezachází, ale jinak je s ním legrace ;-) s kumpány k pohledání hledají hvězdy pro svůj němý trhák a v patách mají konkurenci od Urvala&Schramsta, zažívají >žertovné scénky< jako vystřižené ze starých >gagsterek< a spějí do velkého finále, kdy zachrání před protivnými zloduchy jedinou koupí svého mouví a vše je zase hepí end... Tenhle film asi nepobaví každého a je třeba i značná míra tolerance k některým (hlucho-němým :o)) místům v ději, leč i jako jakýsi doklad o Hollywoodu první poloviny sedumdesátých let (kdy navíc ještě bylo možné natočit takovýto absurdní film - a myslím, že na téhle ptákovině asi lišáci Foxové moc nevydělali ;-) je to poučné a nakonec lze občas se i smát až k popukání výborně vypointovaným gagům zúčastněných, mistra Feldmana s jeho nenapodobitelným kukučem a mimikou obzvláště... :-))) - - - P.S. No a jinak "Holly Toledo!"... (neboli Kruci Písek! - to dá rozum nééé? ;-)))) (02.10.2006)

Do sebe zamilovaný narcis Reynolds, poněkud vymlácená mlátička Caan, naivní Liza Minnelli, ctitely obložená Anne Bancroft, klopýtající Marcel Marceau a rozbitý závoďák Paul Newman jako hlavní plusy téhle vydařené novodobé grotesky. A ještě bych hrozně rád viděl film Pušky pro královnu. Nemáte ho náhodou někdo? (08.08.2005)

Celovečerní filmový experiment. Brooksův snímek naštěstí nestojí na jediném esenciálním nápadu, ale oblaží diváka: důmyslnou prací s metatematikou (němý film o tom jak se shání protagonisté do němého filmu), s gustem vystupujícími dobovými hvězdami (Reynolds, Caan, Minelli, Bancroft, Newman), perfektně odkoukaným a zparodovaným herectvím dávno zašlé éry a velkým množstvím variabilních gagů. Pocta „velkým němým“, pocta slapsticku, lekce z originality, extrabuřt pro cinefily a pomník pro Mela Brookse. PS – na počátku bylo slovo a stvořitel se jmenuje Marcel Marceau. (08.11.2006)