Sedem rokov v Tibete

Annaud je celkem nenápadným filmařem. Jeho jméno většina lidí asi nezná a přesto stojí každý jeho film za pozornost. V tomto případě se pustil na tenký led, když zpracoval citlivé téma okupace Tibetu. A myslím, že to zvládnul perfektně. Jeho filmy se vyznačují řemeslnou precizností. A to platí i zde. Takovéto snímky často vyhrávají Oscary. Okázalá výprava, davové scény…už to bývá v Hollywoodu vstupenkou do síně slávy. Annaud navíc přihodil morální a politický rozměr, čímž si však možná podřezal větev. Myslím, že film kritizující Čínu by nedostal hlavní cenu, ani kdyby byl opravdu nejlepší. Mezinárodní vztahy se tak asi promítají i do světa filmu. Jako milovník hor oceňuji velmi věrohodně zvládnuté horolezecké scény. (02.07.2007)

Chvilku jsem si myslel, že film bude podle skutečných událostí i stejně dlouhý; Jaroš by během něj stihnul vyběhnout na "Kádvojku" a postavit tam sněhuláka. Když film patřil horám, patřil jsem mu i já, ale když si rakouský fracek Heinrich začal hrát na učitele, lano se přetrhlo. A tak platí, že jak rozpačitý jsem z holky, která má pěkné pozadí, ale zábava s ní vázne, tak rozpačitý jsem i z téhle one-man show blondýna s velkou vlnou. (02.01.2015)

Obyčejný film z neobyčejného prostředí. Ale tím ho nechci nijak poškodit. Příběh je určitě zajímavý, myšlenka vcelku originální, pěkná kamera a pro někoho překvapivě nenudící děj (nebo alespoň já jsem se nenudil ani minutku). Jenže také jsou tu docela nevýrazné herecké výkony, slabá hudba a až moc věcí, které by se nemohly stát. Snímek nám dále ukazuje třeba nesnadnost života cizince v těchto končinách, tibetskou mentalitu značně ovlivněnou budhismem (přesný název pro tibetský buddhismus je nangpä čhö), lidskou stránku Dalajlámy a čínský teror. Hodnocení se pohybuje mezi 3/4*, ale protože jsem měl z filmu převážně pozitivní dojem, přikláním se k vyšší variantě. (27.09.2008)

Film sa tvári ako životopisný film rakúskeho horolezca Heidricha Harrera, ale skutočnosť je trocha iná. Film nám ukazuje zakázané mesto a čiastočne niečo zo života 14. tibetského dalajlámu vlastným menom Džampal Ngawang Lozang Ješe Tändzin Gjamccho. Ja sa budem držať predsa len osobou Harrera. Na plátne nám ho predstavujú ako apolitického športovca, ktorý sa nešťastnou náhodou ocitol v britskom zajatí spolu s ďalšími členmi nemeckej výpravy na Nanga Parbat. V skutočnosti do zajatia Briti zobrali skupinu fanatických nacistov, príslušníkov SS, ktorých do Himalájí okrem túžby zdolať vrchol hory viedli aj rasistické dôvody. Dostali od Hitlera úlohu pátrať po germánskych koreňoch v tamojších horských národoch a potvrdiť tak teóriu o árijskej rase nadľudí. Heidrich Harrera sa do povedomia Nemecka dostal vynikajúcim športovým výsledkom keď 24. júla 1938 zliezol severnú stenu Eigeru North Face vo Švajčiarsku (Stenu smrti). Za tento úspech ho prijal osobne Hitler 27. júla 1938 v Breslau (Wroclaw) na otvorení Nemeckej gymnastickej a športovej oslave pred 150 tisíc ľuďmi. Toto športové podujatie sa konalo na štadióne Hermana Goeringa. Tu Harrera poďakoval Hitlerovi slovami „Porazili sme severnú stenu Eigeru a jeho vrchol sme dosiahli, aby sme mohli dôjsť až k nášmu führerovi,“ Ako odmenou pre neho bola účasť v 5. horolezeckej expedícii na Nanga Parbat (štyri predchádzajúce 1932,1934,1937 a 1938 boli neúspešné). Tejto expedícii sa zúčastnil už ako SS-oberscharführer (od roku 1933 bol členom nacistických oddielov SA, v roku 1938 po Rakúskom anšluse vstúpil do NSDAP a oddielov SS s číslom 73896). Všetci účastníci expedície boli vybraní na základe prísnych politických kritérií. Pod Nanga Parbat prišli v roku 1939 a po neúspechoch na severnej stene mala nájsť možnosti výstupu západnou stenou. To sa im aj podarilo (dnes je to známa Kinshofferova cesta), ale z dôvodu veľmi strmých stien a nestabilnému počasiu sa ďalšiemu výstupu vyhli. Pri návratu do Nemecka v Karáči (prístav v Pakistane, ktorý bol súčasťou britskej Indie) celý tým zatkli a internovali 3.9.1939 v zajateckom tábore Ahmednagare pri Bombaji (Veľká Británia vyhlásila Nemecku vojnu a tak všetci nepriateľskí cudzinci na britskej pôde boli vojnoví zajatci). Neskôr ich previezli do Dehradunu kde bolo ďalších niekoľko tisíc nepriateľských cudzincov. Pre prípadný útek si zvolili Tibet s konečnou métou japonskej fronty v Barme alebo Číne. Útek do Tibetu na viacej pokusov sa mu podaril a skutočne bol učiteľom 14. tibetského dalajlámu. V akej podobe archívy „Zakázaného mesta“ nezverejnia asi nikdy. Mojou snahou bolo uvoľniť a spresniť životopisné omyly rakúskeho horolezca Heidricha Harrera. (06.03.2019)

Pěkné převyprávění skutečného životního příběhu muže, který odešel zdolat himalájský vrchol, ale nakonec se stal učitelem samotného Dalajlámy. Veškerá pozornost kamery padá výhradně na složitou Pittovu postavu, vše ostatní je tak nějak vedlejší a nedůležité. Bohužel největší slabinou snímku je právě znázornění Harrerovy proměny, která se uděje vlastně během jedné nebo dvou scén. Film určitě nezanechá žádný citový nebo myšlenkový dopad, ale mně se jednodušše líbil. Krásná příroda, cizí a mírumilovná kultura čelící chtě nechtě hrozbě války a příjemná atmosféra protkaná novým a zajímavým pohledem na svět.. Nebál bych se pustit si to znovu. (04.03.2012)