Aaltra

Skvělá černobílá, černohumorná road-movie o dvou vozíčkářích.Škoda rozvleklého úvodu (během kterého jsem však měl vlastní "zábavu" v podobě zmatků s lidmi, keří si sedli na místa na které neměli lístky a argumentovali právoplatným vlastníkům těchto míst, že přišli pozdě), který do jisté míry vyvažuje zase perfektní závěr. (29.03.2009)

Vzorce správania k postihnutým sú v spoločnosti dané, či už právom, morálkou, tradíciou. Čo ale v prípade, ak sa invalidi prestanú trápne poklonkovať, zneužijú súcitné prejavy okolia na maximum a nastúpia na cestu sebavedomého vyjednania si svojich práv? A čo, keď počas tejto cesty navyše zistia, že ich životy do postihnutia boli zúfalou rutinnou, nezaujímavou a šedivou cestou k postupnému zániku v uniformnej priemernosti vzorného európskeho úradníka, či farmára ? Odpoveďou môže byť napr. Aaltra - vozíčkárska road movie z Belgicka do Fínska (kde sa objaví Aki Kaurismäki v malej, ale dôležitej úlohe). Drobné príhody dvoch excentrických a nadmerne drzých invalidov na ceste prinesú riadnu porciu zábavy priaznivcom spomenutého fínskeho režiséra, máloslovného situačného humoru a všetkým tým, ktorí vedia, že tá asfaltovými cestami, drôtami, veternými elektrárňami a fabrikami pokrytá a prísne rozparcelovávaná Európa má ďaleko od médiami prezentovaného malebného kusu prírody. (10.12.2005)

Je sice trošku perverzní se smát na místech, které z pozice hlavních hrdinů příliš k smíchu nejsou, ale já si nemohl pomoct. Svůj velký přínos tady má kamera, protože obraz většinu vtipných scén rozehrává a mnohdy jsou na něm zcela postaveny (pití v baru ). Samozřejmě tahle cesta do Finska je značně neortodoxní, ukazuje na některé závažné věci pokud jde o vozíčkáře, ale dělá to nesmutečně zábavným způsobem, v některých místech i poetickým (jízda na korbě auta ve finsku, sezení v moři při přílivu ). (01.11.2014)

Krabici s kapesníky si k projekci neberte, vozíčkářská road movie bude všechno, jen ne dojímavá - dva sousedé, kteří se díky své nesnášenlivosti stali imobilními, jsou pro absenci lítosti vhodnými objekty, těžko hledat méně sympatickou dvojku, která dokáže s ochrnutými končetinami v naprosté lehkosti nakopnout veškerá klišé, spojovaná s tragikou nenadálého handycapu, vyjma jednoho rčení, které praví, že neštěstí spojuje, a i to zde platí spíš účelově. Největšího popření se však dostává nepsaným pravidlům chování, která v korektně vtipném podání neporušuje sobectví a nevšímavost zdravých, ale neomalenost a drzá samozřejmost postižených. Pomalý rozjezd svádí k jisté ukolébanosti, ale nenápadným přidáváním plynu dokáže tento zdánlivý outsider vjet do cílové rovinky jako překvapivý vítěz a tím si vás naprosto získat. Odměna žádá trpělivost a pozornost, což je, přiznávám, poněkud ztíženo řvavou přítomností jednoho z nejdebilnějších sportů - motokrosu, ale možná i to byl v rámci použitých bizárů záměr :-) (29.11.2013)

Tedy normálně bych dala za tři, ale některé scény o dvou znepřátelených mužích, kteří se oba vlastní vinou rukou svornou a nerozdílnou při řešení své rozepře dostali až na invalidní vozík,tak ty scény neměly chybu.Třeba ta na pláži, kdy oba na znamení jakéhosi prvého přátelství, zpití pod obraz, na vozících, kde uspali, zaskočí příliv. Jejich zoufalá snaha dojet do Finska najít firmu Aaltra, neboť ta je viníkem jejich zraněni, je lemována vtipem ale i sobectvím.Vadila mi málomluvnost, nemůžu si pomoci.Jenže konec byl tak černohumorný,že se ty tři původní hvězdičky vypařily a objevily se v silnější sestavě:-) (03.01.2013)