Réžia:
Eva SadkováScenár:
Anna HodkováKamera:
Eduard LandischHudba:
Václav ZahradníkHrajú:
Gabriela Vránová, Václav Voska, Blanka Waleská, Jiří Zahajský, Petr Čepek, Věra Koktová, Alexej Pyško, Martin Stropnický, Adolf Filip, Hana Davidová, Milan Klásek, Jaroslava Tichá, Oldřich Janovský (viac)Obsahy(2)
Dramatický osud mladé sarajevské lichvářky v časech 1. světové války... V roce 2019 uplynulo 105 let od chvíle, kdy byl v Sarajevu spáchán atentát na rakousko-uherského následníka trůnu Františka Ferdinanda d’ Este (28. 6. 1914) a jenž se stal záminkou k rozpoutání 1. světové války. Do Sarajeva oné doby nás zavede právě inscenace Evy Sadkové podle románu Ivo Andriče z roku 1978 a v hlavní roli s Gabrielou Vránovou (*27. 7. 1939 – †16. 6. 2018). Osudy mladé a svobodné lichvářky Rajky Radakovičové (G. Vránová), jež půjčuje s vysokými úroky, naberou dramatický spád právě na pozadí těchto významných historických událostí. Rajka se snaží sama sebe i své okolí přesvědčit, že politika na její „podnikání“ nemá žádný vliv. Její egoismus a ignorace okolí však nakonec nabývá podoby naprostého úpadku lidských hodnot… (Česká televize)
(viac)Recenzie (12)
Výborná inscenace, která s minimálními prostředky dokáže vytvořit působivou atmosféru válkou zmítaným Sarajevem, čemuž napomáhají hlavně výborně vykreslené postavy a jejich vztahy. Gabriela Vránová prochází v průběhu děje hlubokou přeměnou, v jejím podání dokonale uvěřitelnou a pozvedávající tragický a zajímavě podaný závěr. Blanka Waleská v umírněném výkonu rovněž přesvědčivě ztvárňuje její matku, která je postupně stahována na samé dno, její umění vynikne hlavně v druhé části filmu. I ostatní herci této dvojici zdárně sekundují a celek jen dokazuje, že Sadková je první dámou české televizmí tvorby. ()
Eva Sadková patřila k absolutní režijní špičce naší televizní dramatické tvorby. Vybírala si obvykle kvalitní literární předlohy se silným morálním poselstvím a zajímavou dramatickou zápletkou. Není náhodou, že sáhla i po Adričově románu, kde hlavní postava připomíná proslulého Gobsecka, kterého ostatně Sadková později rovněž zpracovala v televizní hře. Tragická postava ženy, která láskyplný cit postupně promění v bezohledné hromadění majetku, pochopitelně budí zájem, byť je nutné přiznat, že Gobseck je napsaný lépe, obsahuje víc rovin, jeho postava je záhadnější a je to zkrátka větší hráč, srbská lichvářka je přece jen poněkud jednorozměrná a její konec je až příliš přímočaře moralistní. Gabriela Vránová je v hlavní roli výborná a ostatní herci jí zdatně sekundují. Hra je zajímavá i svou lokací na Balkáně během 1. světové války. O těchhle místech mnoho projektů u nás nevzniklo. Celkový dojem: 80 %. ()
Skvostné jsou už sarajevské reálie těsně před vypuknutím druhé světové války, o nichž zřetelně autoři věděli mnohem více, než bývá obvyklé. Minimální náklady vytvořily uvěřitelně výtečnou atmosféru doby i prostředí. Korunou celé inscenace je výkon Václava Vosky coby lichvářského, ale přitom milosrdného, žida. ()
Sice Václav Voska jako židovský lichvář Konforti vypadá více jako Žid polský (pokrývky hlavy v Sarajavě vypadaly jinak), nikoliv sefardský (včetně přízvuku - pouze v jednom momentu, kdy zazní ladino, v inscenaci zjednodušeně označeným za španělštinu, jsme blízko realitě), přesto jde o inscenaci zajímavou, v níž mimo jiné bluesový Michal Prokop zní ve zpěvu skoro jak pravověrný Balkanec. ()
Skvostné drama na to, že jde o pouhou televizní studiovou inscenaci. Místy malinkou zdlouhavé. Gabriela Vránová předvedla svůj dokonalý herecký koncert. Netušila jsem, že dokáže hrát v nejrůznějších polohách a proplouvat jimi jako by se nechumelilo. Já jsem ji měla bohužel zapsanou jako blbou a psychicky nemocnou úču, co drtí malého Olivu nebo jako ženu záletného autobusáka Vladimíra Menšíka. Prostě to byla Paní herečka. Příběhů z Balkánu se u nás taky zrovna moc nenatočilo. ()
Reklama