Réžia:
Eva SadkováScenár:
Anna HodkováKamera:
Eduard LandischHudba:
Václav ZahradníkHrajú:
Gabriela Vránová, Václav Voska, Blanka Waleská, Jiří Zahajský, Petr Čepek, Věra Koktová, Alexej Pyško, Martin Stropnický, Adolf Filip, Hana Davidová, Milan Klásek, Jaroslava Tichá, Oldřich Janovský (viac)Obsahy(2)
Dramatický osud mladé sarajevské lichvářky v časech 1. světové války... V roce 2019 uplynulo 105 let od chvíle, kdy byl v Sarajevu spáchán atentát na rakousko-uherského následníka trůnu Františka Ferdinanda d’ Este (28. 6. 1914) a jenž se stal záminkou k rozpoutání 1. světové války. Do Sarajeva oné doby nás zavede právě inscenace Evy Sadkové podle románu Ivo Andriče z roku 1978 a v hlavní roli s Gabrielou Vránovou (*27. 7. 1939 – †16. 6. 2018). Osudy mladé a svobodné lichvářky Rajky Radakovičové (G. Vránová), jež půjčuje s vysokými úroky, naberou dramatický spád právě na pozadí těchto významných historických událostí. Rajka se snaží sama sebe i své okolí přesvědčit, že politika na její „podnikání“ nemá žádný vliv. Její egoismus a ignorace okolí však nakonec nabývá podoby naprostého úpadku lidských hodnot… (Česká televize)
(viac)Recenzie (12)
Sarajevo před světovou válkou, jak o něm zpívá Nohavica, a pak i během ní, akorát v případě televizní inscenace omezené na interiéry. A balkánskou atmosféru tu svým zpěvem dotváří pro změnu Michal Prokop. Kde končí snaha o zadostiučinění a společenské uznání a začíná podřizování všeho zisku za každou cenu? Kde končí snaha udržet v těžkých dobách obchod a nedostat se do problémů a kde začíná kolaborace a končí lidskost? Dobrá studie vývoje slečny Rajky Radakovičové, které tyhle hranice nikdo neoznačil, a lidí z jejího okolí. ()
Skvostné drama na to, že jde o pouhou televizní studiovou inscenaci. Místy malinkou zdlouhavé. Gabriela Vránová předvedla svůj dokonalý herecký koncert. Netušila jsem, že dokáže hrát v nejrůznějších polohách a proplouvat jimi jako by se nechumelilo. Já jsem ji měla bohužel zapsanou jako blbou a psychicky nemocnou úču, co drtí malého Olivu nebo jako ženu záletného autobusáka Vladimíra Menšíka. Prostě to byla Paní herečka. Příběhů z Balkánu se u nás taky zrovna moc nenatočilo. ()
Sice Václav Voska jako židovský lichvář Konforti vypadá více jako Žid polský (pokrývky hlavy v Sarajavě vypadaly jinak), nikoliv sefardský (včetně přízvuku - pouze v jednom momentu, kdy zazní ladino, v inscenaci zjednodušeně označeným za španělštinu, jsme blízko realitě), přesto jde o inscenaci zajímavou, v níž mimo jiné bluesový Michal Prokop zní ve zpěvu skoro jak pravověrný Balkanec. ()
Skvostné jsou už sarajevské reálie těsně před vypuknutím druhé světové války, o nichž zřetelně autoři věděli mnohem více, než bývá obvyklé. Minimální náklady vytvořily uvěřitelně výtečnou atmosféru doby i prostředí. Korunou celé inscenace je výkon Václava Vosky coby lichvářského, ale přitom milosrdného, žida. ()
"Nám se přeci nemůže nic stát když máme peníze. Slyšíš jsem bohatá, mám peníze, mám peníze, mám peníze…" Ta téměř závěrečné scéna, v níž se Gabriela Vránová v roli srbské lichvářky Rajky snaží samu sebe přesvědčit, v jak výborné situaci se díky nahromaděnému majetku nachází, působí až absurdně. Zvláště když pak vypravěč na konci nastiňuje, v jakém stavu našli Rajku po její smrti víc jak deset let po válce. Škoda, že Rajka včas nepochopila varování žida Konfortiho (excelentní Václav Voska), že "peníze studí." Gabriela Vránová ten osobnostní přerod ze ženy, jíž jde v první řadě o srdce, v ženu, které zajímají jen peníze a nic víc než peníze, sehrála opravdu bravurně. ()
Reklama