Princezna za dukát

Byla by to hodně dobrá a příjemná pohádka, kdyby zlo v podání Mahuleny Bočanové a jejích tančících (pro děti opravdu strašidelných) příšer nebylo v pohádce tak výrazné a silné. Příběh odehrávající se v chaloupce začarovaného prince v chudáka je přitom kouzelný a moc hezký, pomáhá tomu i velice, ale opravdu velice příjemná, hezká a milá postupem času se napravující pyšná princezna Lucie Zedníčkové a tradičně milý a hodný Jan Šťastný. Jejich společné scény nebo scény se Zedníčkovou mají šťávu a rozehrávají malý úsměv na tváři. Jenže zlo je v této pohádce opravdu až nepříjemně silné a mocné a i když na konci samozřejmě dobro zvítězí, zůstane po něm výrazná pachuť. Škoda, díky Zedníčkové bych dal i lepší hodnocení, takhle ale nemůžu. PS: papundeklové kulisy mi nevadí, už to tak trochu k těm našim hodinovým pohádkám patří:-) (09.08.2014)

Prvotní nápad mi přišel skvělý, ale jak se do toho zamontoval Krytinář a zlá královna, šlo to do kopru - a žel moc brzy. Kolikrát jsem si říkal, co ta princezna furt brečí a neřekne brusiči o dědkovi? A proč vlastně dědkovi tak věří, nechápu? A proč se brusič nepokusil z princezny dostat, co se děje? Přece nebyl na hlavu padlý, aby si myslel, že za vše může jen její odloučení a změna stavu. Sice si nakonec vše řekli, ale na můj vkus moc pozdě. Navíc ta psychedelická strašidla, ta patřila do jiné pohádky, ne sem. Také je pokažen závěr s pádem zlé čarodějnice - nějaký hlásek z lesa, bez detailu, bez pořádného dramatického záběru... Jinak mi zde výjimečně moc Zedníčková nevadila. (13.10.2016)

Československá televizní pohádka o rozmarné princezně Kateřině, jež odmítala všechny ženichy, dokud rozezlený pan král (M. Stehlík) neporučil, že kdo zvedne ze země dukát, který vyhodil z okna, toho si vezme. Osud ukázal na zdánlivě chudého brusiče nožů Janka (J. Šťastný), jenž si svou novomanželku odvedl do svého chudobného obydlí na opuštěném místě v lese. Nafrněná princezna L. Zedníčková se překvapivě rychle adaptovala na vzniklou situaci a stává se z ní pozorná a obětavá žena. Nepřítele číslo jedna v této zajímavé pohádce představuje zlá čarodějnice Sandra v podání M. Bočanové, jež už před lety nalezla v Jankovi zalíbení a chce se ho zmocnit. V tomto úkolu jí pomáhá uličnický trpaslík Uryáš (J. Krytinář), jenž v přestrojení za fiktivního Jankova dědečka se snaží překazit vznikající citový vztah mezi Jankem a Kateřinou. Zlá čarodějnice Sandra též disponuje skupinou velmi bizarních strašidel oděných do prapodivných a převleků a masek, jejichž zběsilé rejdění a závěrečný hon na milence v lese považuji za nejpůsobivější prvek celého díla. Princezna za dukát je příjemná televizní pohádka s poněkud pro děti děsivým, ale dostatečně poutavým vyvrcholením. (03.01.2016)

Motiv pyšných a rozmazlených princů a princezen se v našich pohádkách objevuje velmi často. Někdy jsou ty pohádky povedené, jiné trochu méně. Tato je jedna taková. Neurazí a ani neoslní. Vyšla z pera Vlasty Janečkové. Ta zde použila nápad s dukátem. Ten považuju za originální a taky ho oceňuju. Lucie Zedníčková mě ku podivu neštvala. Mahulena Bočanová mohla být jako kouzelnice mnohem větší bestie, ale pak by z toho byl nejspíš horor a ne pohádka na nedělní poobědový čas. (03.10.2016)

Některé pohádky Vlasty Janečkové jsou mírně nadprůměrné (třeba Zlatovláska), ovšem většina z nich právem upadla do zapomění, jako např. tahleta. Nejsem příznivcem těchto narychlo natočených papendeklových pohádek - působí příliš levně a ve výsledku naivně. I příběh byl až moc jednoduchý (princezna si vezme za muže trhana, po kterém touží zlá kouzelnice, nakonec se vše v dobré obrátí a z trhana se stává princ). Ne, Češi pohádky opravdu umí, ale to není tenhle případ. (27.07.2012)