Nejmladší z rodu Hamrů

"Komunisti rozvrátí vesnice i zemi a postaví člověka proti člověku..." Dům v obci Čkyně v kterém Hamrovi bydleli v prvním díle se natáčel v obci Tehov Panská 15. Sedlák (Čestmír Řanda st.) bydlel na adrese Panská 6. Tehov. Nový dům Hamrů ve filmových Bernarticích stojí v obci Tehov, Panská 16. Obec Bernartice se ale také točila v obci Konojedy. Obce jsou od sebe vzdáleny 18 kilometrů. Jako filmové okresní město posloužili Říčany. (19.11.2009)

Odpuzující lež o čs. kolektivisaci opentlená několika polopravdami, tak jak to uměl jen soudruh Dietl. Obzvláště zatčení mladého Hamra a výslech na StB je urážkou všech těch, kteří skutečně trpěli jen za to, že byli schopni vytvořit si za staletí majetek. O "hrdinovi", kterej se jednou za dva tři díly vzepne k protestu, ale pak jako pudink splaskne, protože Strana řekne jinak, nemluvě. (16.08.2016)

Kdo by neznal Jendu Hamra, toho čestného, charakterního občana z Horní dolní, jak ke štěstí a lásce přišel... Pravda a láska a poctivá budovatelská práce zvítězí...Pamatuji si ten jeho společenský posun, když jako milující syn jezdil domů... nejdřív vlakem, pak spartakem, pak škodovkou a nakonec ŽIGULEM.... (02.10.2004)

Jsem teprve u 5.dílu, ale hrozně mne to baví. Po těch sledovaných horrorech je to pro mne příjemná změna. Nejmladší z rodu Hamrů mne docela překvapil až jsem koukal s otevřenou hubou. Nejdříve několik dílů propaguje družstvo a stranu a pak po Komoušech hodí kamenem ...... :-) To mne fakt pobavilo! Jediné mínus je to, že seriál je černobílý! (24.04.2008)

První spolupráce Evži Sokolovského a Jardy Dietla! Máma Hamrová, dominantní hlava rodiny, zavelí a jede se konfiskovat do pohraničí. Zde jsme svědky toho, jak to s národem myslí dobře jenom komunisti a jak k nim má nejmladší Hamr blíž a blíž. Ostatní politické strany jen politikaří, pánbíčkáři jsou pokrytečtí, sedláci keťasí a hospoda je plná kritických řečí. Obhajoba kolektivizace, družstev je vystavěna na jeho úhlu pohledu a opozici matky (velké dílo pro všechny X moje!). Oproti dřívějším budovatelským dílům je zde snaha o zobrazení kolektivizace jako komplikovaného procesu, který přináší i sporné momenty (např. plačící matka lehající si do cesty traktoru při rozorávání mezí). Když se Honzík stane předsedou JZD a zadaří se mu, vyslouží si na konci šestého dílu několikaminutový potlesk. Družstvo je pro něj vždy na prvním místě, i osobní život jde stranou a ani na ženění není čas. Ale do strany konečně vstoupí! I VŠ dokončí (promoce – opět obří potlesk) a pak se konečně poprvé ožení. Nové výzvy, pořád „pařez“, ale paní Věra mu uteče zpátky do Prahy. Rok 1968 je „překryt“ smrtí matky, ale díla minulého se i přes „agitaci chrapounů“ nezříká („být s velkou myšlenkou v časech dobrých i zlých“). Nakonec návrat femme fatale Marie a otevřený, už normalizační, happy end. Tento seriál vnímám jako mnohem „nebezpečnější“ než pozdější normalizační díla, protože je poměrně sofistikovaně vystavěný a propaganda zde není často explicitní (i v některých komentářích kolem se můžete dočíst, že jej uživatelé nepovažují za agitku). Přerod Hamra v komunistu se jeví jako organický proces, jako nevyhnutelný dějinný vývoj a černobílá kamera nám dodává na pocitu, že sledujeme objektivní historický film. Diváci bez hlubších historických znalostí ho tak skutečně mohou brát a na jeho základě si utvářet mylné obrazy o tehdejší době a událostech. (01.05.2020)