Recenzie (1)
I tentokrát jsem se v Pordenone na Le Giornate del Cinema Muto dočkal zřejmě nejlepšího filmu, co jsem - alespoň prozatím - letos viděl. ___ Je jím žalostně neznámý, ale vpravdě strhující francouzský němý film GARDIENS DE PHARE (1929), nelineárně vyprávěné drama o dvou strážcích majáku, k nimž se během několikatýdenní služby nikdo nemůže dostat - a my postupně zjišťujeme, že jednomu z nich se děje cosi velmi ošklivého. Ačkoli lze film zařadit do tehdy již odeznívajícího impresionistického hnutí, jeho největší síla není ve filmařské práci se subjektivitou, ale právě v kvalitách precizně vystavěného vyprávění s minimem mezititulků. ___ Jean Grémillon pracuje s opakováním a variováním několika narartivních motivů, sekvencí záběrů a kamerových postupů, jejichž význam nám v plné děsivosti dochází až zpětně... a vyvrcholení je navíc gradováno hned ve třech vzájemně se umocňujících liniích dění. Mistrovské dílo - přičemž jsme měli štěstí i na mistrovskou hudbu, kombinující klavír a smyčce. Jestli ovšem ta japonská kopie je nejlepší dostupnou verzí, hned tak se nějakého reprezentativního vydání STRÁŽCI MAJÁKU nedočkají. ___ Poznámka pod čarou: Pozoruhodné je, že tentýž rok Jean Epstein natočil v jistých rysech podobný FINIS TERRAE. Zatímco však Epstein sledoval v překvapivé míře dokumentární cíle, film Jeana Grémillona (podle scénáře Jacquese Feydera) je spíše impresionistickou interpretací schématu "vlčího muže", které se třeba do hollywoodského filmu dostalo až o půl dekády později. ()