弟切草
St. John's Wort
St. John's Wort
St. John's Wort
St. John's Wort
Obsahy(1)
Mladá dívka se dozví, že jí zemřel otec a v pozůstalosti jí odkázal dům. Společně s kamarádem se vydává prozkoumat sídlo, odkud se musela jako malá odstěhovat. Honosný dům je plný překvapení a dcera zjišťuje, že její slavný otec nebyl až zas takové neviňátko, jak si myslela... (Rodriguez)
Videá (1)
Recenzie (8)
Slušně atmosférický horůrek s klasickou premisou odkázaného opuštěného sídla, které prolézá mladý ex-pár a postupně odkrývá jeho krutá tajemství. A ta nejsou nezajímavá, i když v závěru už trochu psycho. Nad dějem ovšem vysoko ční forma, pohrávající si s různými styly snímání (normální, ruční, bezpečnostní kamery), filtry, posunutou a přeexponovanou barevností; ono celá grafika (záměrně) připomíná první interaktivní filmy/hry na PSX. ()
Japonci vždy prekvapia nejakým neotrepaným nápadom - horor z pohľadu PC (spomínam na Phantasmagoriu z 90 rokov) bol šikovný nápad. Bohužiaľ tradične japonsky sa film vlečie (a to napriek 85 min stopáži) nejak sa nechce nakopnúť, úplne zbytočne (nakoniec ako v každom jap. filme) sa tu rozoberajú životy a názory hlavných predstaviteľov, lakčiek pomálo a nijjako desivých ... nebyť toho nápadu a spracovania bolo by to u mňa za slabé 2. Japonci to vedia aj lepšie. A téma hustej atmosféry sa tiež raz okuká. ()
Vizuální složka filmu je skutečně působivá, když přihlédneme k faktu, že záměrem tvůrců pravděpodobně bylo, aby Otogiriso evokoval počítačovou hru, přičemž jeho rozpočet nebyl nijak velký. Záběry z pohledu třetí osoby na interiéry starého zámku, v němž se pohybují hrdinové, je tisíckrát residentevilovštější než obě filmové verze Resident Evil dohromady. Hojně používané filtry jsou jednou křiklavě barevné (kupříkladu fialová tráva), jindy připomenou třeba Survive Style 5+ nebo Saw. Zpomalené a zrychlené záběry neruší - vyniknou v dynamických momentech jako je třeba scéna "Naomi a kuše". Otogiriso není bez chybiček, avšak dopředu slušně odsýpá, o čemž se takovému podobně laděnému snímku Ghost System může jen zdát. 7/10 ()
Doufám, že tohle bylo mé poslední setkání s tvorbou režiséra Tena Šimojamameho (či jak se to, voledoprdele, píše). Uspal mě v Šinobi, unudil mě k smrti i tady. A to je to narozdíl od Šinobi dost krátký. Takže, holčina s debilem přijedou do baráku v lesích, čtvrt filmu chodí po všech pokojích v baráku, čtvrt filmu čumijou do komplu, pak proběhne střelba z kuše, malování obrazu, požár a konec. A všechno to sleduje parta počítačovejch nerdohackero vývojářskejch blbečko stalkerů, s kterýma si telefonujou, otvírají složky a čumijou na kamery. Celý je to točený jako počítačová hra s půltunou naprosto šílených filtrů a půltunou stupidních keců. Tož tak. ()
Opravdu husta atmosfera je tvorena predevsim naprosto uchvatnou vizualni slozkou, pri jejiz tvorbe autori naplno vyuzivaji moznosti digitalni kamery. Velke mnozstvi filtru, ruzne rychlych zaberu, misty lehce zmateny strih - to vse funguje na vybornou a divak nastesti nema pocit preplacanosti. Pribeh je az druhotny (i v tomhle Otogiriso pripomina filmy J.P. Jeuneta), ale dostatecne zajimave se vyviji a dokaze vyvolat prijemne mrazeni. ()
Reklama