Pomaľované vtáča

Ačkoliv jsem celkem mladej, tak jsem zastáncem staré školy a myslím si, že jedna výchovná občas neuškodí. Jenže Joska dostával kapky ze všech stran a jeho dětství se tak stalo přímo peklem potažmo bojem o život. Klidně bych pouštěl film ve školách ať dnešní zhýčkané a rozmazlené dětičky vidí jaké může být dětství peklo a že se nemají vůbec špatně. Po parádním Mazaným Filipovi a Tobruku ( kterej jsem neviděl ani ho vidět nepotřebuju ) příchází Marhoul s tímhle " skvostem ". A já mu můžu jen zatleskat. Na jednu stranu jsem sice čekal brutálnější scény poté co někteří diváci kvůli drsným scénám utíkali z kina, ale to je můj problém. Jako hororový maniak jsem prostě zvyklej na větší zvěrstva. Tím ovšem neshazuju to co se ve filmu děje. Slabší povahy budou mít při koukání asi problém. Určitě není Nabarvené ptáče filmem který vám navodí dobrou náladu a po dokoukání určitě nebudete mít dobrej pocit. To vše ukazuje jak silný film to je. Sice jsem nečetl knihu, ale i tak si myslím, že film ostudu své knižní předloze určitě neudělal. Po technické stránce nemám filmu co vytknout. Pochválit musím i výběr herců. Za mě je to prostě 5 hvězd, ale chápu rozporuplné hodnocení, protože tohle není film pro každého. (29.09.2019)

„JÁ CHCI DOMŮ…“ /// O Nabarveném ptáčeti toho bylo za posledních pár dní napsáno asi tolik, jako o všech českých filmech za pět let. Z rozhovorů s Václavem Marhoulem je cejtit úleva a radost. Prostě to dokázal! Natočil film podle románu, který měl pověst "nezfilmovatelný" a který lidi kvůli dominanci násilí, agrese a sadismu nedokázali dočíst. Hned od začátku nepřehlídnete tři věci. Kameru Vladimíra Smutného, Petra Kotlára, který „nesleze“ z plátna a režii Václava Marhoula. Vezměte si - 169 minut dlouhej film, ve kterým se mluví devět minut… Tady prostě 99 procent všeho musíte vyjádřit obrazem, mimikou a scénou. Tady si nikdo nemůže jen tak sednout a začít povídat o tom, jak... a že by.... Tady se mlčí a koná. Což je parádní. Snímek na naše poměry udivuje zahraničním hereckým obsazením. Největší hvězdou je bezesporu Stellan Skarsgård. Bylo by ale chybou čekat jednojmennou hereckou katarzi. Kromě Petra Kotlára, kterej film táhne, tady ostatní pouze herecky „zaštěkaj“. A zatím co postavy, které hrají Udo Krier a Jituš Čvančarová zanechají nesmazatelnou stopu, role Stellana Skarsgårda je snad ze všech nejmenší. Několik hodin po projekci „je to ještě ve mně“. Vybavuju si scény, přemýšlím. Samozřejmě, že Nabarvené ptáče je film pro „náročného diváka“. Užijte si ho, dokud trvá jeho boom. Stojí to za to. A jestli se chystáte do sálu vstoupit s pytlem popcornu a bandaskou Coca-Coly, dejte pozor - mohlo by vám během projekce přestat chutnat. Víc jsem se rozepsal TADY. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 1965 napsal Jerzy Kosiński jsem nečetl. 2.) Jsem u tety na vesnici a chci domů. 3.) Brutalita, pověry, perverze… to jsem celej já… /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (16.09.2019)

Rozhodně je to (ojedinělá) událost a velký film, který si zaslouží být viděn v kině. Řeči o (divácky) nesnesitelném násilí jsou ale každopádně hodně přehnané (snad všechny skutečně odporné věci se dějí zcela mimo obraz). Má to krásnou kameru, mnoho působivých scén, ale je to dost odtažité (s hlavním hrdinou skoro není umožněno se nějak ztotožnit) a banální repetetivní epizodická struktura ve spojitosti s délkou filmu dost škodí. Působí kvůli tomu zdlouhavě, rozvlekle, má výpadky tempa a poměrně slabou gradaci celku. Kdyby se některé jednotlivé "kapitoly" zpřeházely nebo rovnou vyhodily, nic moc by se (nejspíš) nestalo. Marhoul je vysoce schopný (a obdivuhodně zapálený) producent, ale bohužel pouze ucházející vypravěč (ostatně tohle je teprve jeho třetí celovečerák). Ve vícero ohledech je ale NP samozřejmě někde úplně jinde než naprostá většina současné české filmové tvorby. 70 % (12.09.2019)

Ten mlynář už je moc, to je fakt masakr. Ale že bych kvůli tomu odcházel z kina, to fakt ne. Lidi jsou trubky. Jinak brilantně nasnímané, brutální jako už dlouho nic, pečlivě vyprávěný prakticky bezeslovný film, přinejmenším tím, že hlavní postava vůbec nepromluví na ostatní lidi (mluví jen když je sám). Klobouk dolů před tím klukem. U rybářky bych ale asi vydržel (Júlia Vidrnáková) :)) Čvančarovou jsem nepoznal. (06.05.2020)

Stále nemohu uvěřit, že jde o film z našich vod. Vlastně ani nepamatuji, jak dlouho jsem na podobný zážitek z plátna čekal. Možná od festivalu Lfš a poctu Tarkovskému. Každá kapitola je krutá výpověď a zlo v lidech, které se odráží v dobách, kdy dobro mělo malinký světlo v dlouhém tunelu. Kamera je neuvěřitelná, autenticky optika na světové úrovni. Podobné obrazy jsem naposled viděl u Ivanova dětství (1962). Každý jeden záběr si zaslouží nejen filmové plátno, ale i obraz. Každý emocionální drsný dotek, každého kdo zpochybňuje válečnou dobu. Každý krvavý obraz, každý utrpení chlapce cítím i po dalších hodinách. Film, který měl vzniknout, film který Vás zničí, nejen krutou výpovědí, ale i dokonalou vizuální optikou. (22.09.2019)