O půlnoci odnesu tvou duši

Keď niekto drží v hnátoch lebku, nemusí to byť hneď Hamlet, všakže? Môže to byť aj pokrivený hrobár, ktorý na začiatku pôsobí, že by mohlo ísť aj o slušný klasický horor, nakoniec však človek nechápe, v čom sa toto stalo kultom. Niektoré scény pôsobili bábkarsky ako keby šlo o prequel raťafáka Plachtu. A ten bol teda naozaj desivý, asi aj desivejší. (11.04.2024)

José Mojica Marins coby režisér a hlavní hrdina v jedné osobě. Marins tímto černobílým filmem vlastně započal sérii o hrobníkovi jménem Zé, který využívá pověrčivé obyvatele malé brazilské vesnice k vlastnímu štěstí a prospěchu. Postava je to tedy nejednoznačná, rozhodně ne typicky kladná a pro mě vlastně ani příliš sympatická. To je ale můj problém. Každopádně jako první díl této dnes již kultovní hororové trilogie funguje více než dobře. Nechybí tu ani důležité prvky každého správného hororu jako hrobky, mrtvoly a půlnoční hřbitov plný duchů. Prostě old school jako prase. (24.04.2011)

Co je život ? Je to pokračování smrti.Co je smrt ? Je to konec života. Co je bytí ? Je to nepřetržitost krve. Co je krev ? Je to důvod existence. Těmito slovy nás do snímku přivítá hrobník Zé do Caixao. A musím uznat, že to je sympaťák. Opovrhuje náboženstvím a bůh je pro něho v podstatě sprostý slovo. A jak sám pravil ve filmu. Kdyby ďábla potkal i na večeři by ho pozval. Na tenhle kousek jsem narazil úplnou náhodou a vůbec toho nelituju, protože tohle mi fakt neskutečně sedlo. Marins(ův) styl sice určitě nesedne každýmu. Na mnoho lidí to určitě bude působit amatérsky, neohrabaně a místy až groteskně. Takže je to vlastně další film u kterýho dokážu pochopit hodnocení 5 hvězd i odpad. Určitě bych i já měl pár výtek, ale i tak dám plnej počet hvězd. Navíc se jedná o první brazilskej horor a za mě se to ani líp ( s tím minimálním rozpočtem) zvládnout nedalo. (30.06.2020)

„Pravda nebo pouhá lež? Strachu stejně neujdeš.“ Naivně teatrální a přestylizované... a přesto zásek. Skutečná, čili černobílá existenciální úzkost ze smrti (z nepokračování), pekelně řvoucí do ticha a děsivé prázdnoty zhýralé ateistovy mysli. Bohužel pak, v nekonzistentním závěru, zprasená infantilní duchařinou. BEZVĚRCOVO OKÉNKO: [][] Čím mě fascinovala jediná skutečně živá (protože s koulema) postava? †† Svým přiléhavým, jako šlehnutí biče krátkým jménem. †† Že i půl století po své smrti Zé stále ožívá (!), v hlavách ateistů a v jejich komentářích na csfd. †† Tím, jak si Zé své každodenní zírání (cizí) smrti do tváře kompenzoval živočišnou, byť sadisticky zhýralou a sobeckou radostí ze života. †† Pochopením, že smysl života je v jeho pokračování, tedy v dětech. †† Nepochopením, že zlo není cesta ke klidu duše. [][] Jistě, Marins je děsnej narcis. No a? Moje volná asociace: psychopat Otis z Vyvrženců pekla, který vzývá a provokuje Boha, než někoho umlátí k smrti: „Tady jsem, Bože, můžeš mě přece zastavit!“ A co na to ten nahoře? Co by. Mlčí a dělá jakoby NIC. (31.10.2023)

První brazilský horor a zároveň první horor ze série o ateistickém hrobníkovi Zé do Caixao, který působí v nejmenovaném městečku. Jde v podstatě o postavu démonickou, jež manipuluje ostatními lidmi a s rozkoší vrší zločin na zločin. Mezi bohabojnými lidmi staví na odiv své pohrdání vším náboženským a nadpřirozeným (např. provokuje tím, že na Velký pátek musí mít maso a dokonce k tomu nutí i ostatní). Je posedlý prosazováním své vůle. Protože ví, že existuje smrt, ve své pýše si zamane svůj hlavní cíl, totiž že jeho krev musí pokračovat v jeho potomcích. Bohužel, hrobníkova milující žena je neplodná a on se neštítí žádných prostředků k dosažení svých cílů... Na svou dobu v Brazílii určitě hodně kontroverzní film, který směl být puštěn jen v některých provinciích z důvodu rouhání, násilí, akceptování sebevraždy apod. Pro zajímavost: jeho autor byl samouk, syn cirkusáků, přišlých ze Španělska a sám si zahrál ústřední roli perfidního hrobníka. (08.12.2013)