Day the World Ended

Nevýrazný príbeh trebalo čo najviac napchať rôznymi zvratmi a dejovými linkami. Je ich tu niekoľko, ale ani nestoja za mienku, pretože ich technická, či ´´dialógovo-postavová´´kvalita nieje ani priemerná. Roger Corman natočil postapo ,,veľkofilm,, naivný jak delo a minimálne zábavný ( aj v tom horšom zmysle slova ). (24.04.2015)

Post -apokalypticky film ore hororoveho rezisera Rogera Cormana /Pit and The Pendulum, Maska rudé smrti/. A velka nuda, bez atmosfery, bez hereckych vykonov, nudne a plane tempo, rezisersky nevyvazene. Tematika dobra, ale ten rozburany dom neviem co mal symblizovat a par kudolov dymu som videl - to asi bol ten postapokalypticky svet, nevim, len hadam. Jo, par krat tam cosi zadymilo. No nic, bieda, Corman by si takymito filmami povest v zivote nevybudoval : 20 % (12.12.2017)

Hlavním problémem téhle Cormanovky je to že už od začátku film ukazuje kdo je hodný a kdo ne a proto si bohužel nemůžeme ani moc nikoho oblíbit. Hlavní hrdinové jsou strašně otravný a jejich kecy o lásce v takovouhle dobu jsou hodně mimo. Nicméně je to zábava a ten barák v kterým se to odehrává je tak neskutečně obyčejný že jsem se divil jakto že tenhle barák přežil a při tom nemá žádný atomový kryt. Problém je také pro lovce příšer. Protože tady se neuspokojí. Příšera sice není nejhorší ale film ho ukáže až téměř na konci. Pro mě je to průměrný béčko které zabaví. (02.09.2014)

Naivne ci detsky hloupy a jeste ke vsemu spatne (tolik scenaristickych seku pohromade se jen tak nevidi) udelany film se spatnymi (obcas juknou i do kamery) herci. Beckari (nebo Ceckari?) se raduji...ja bohuzel ne. Myslim, ze kolega Lima to shrnul dostatecne jasne... P.S.: Kde se vzala Lori Nelson v takovehle slatanine, to nechapu...znal jsem ji jen z All I Desire, a tam byla vytecna. (06.04.2010)

Je to šílená pitomina, ale obsahuje několik zapamatováníhodných prvků: okouzlující Lori Nelsonovou (vidím ji podruhé a stejně jako v Pomstě netvora, i zde si střihne rozkošnou koupací scénu), trochu méně hezkou, ale pořád šťabajznovitou Adele Jergensovou, která ráda tančí před gramofonem a stihne ji krásně necitelný osud, neskutečně stupidní dialogy a nádherné monstrum. Jak jsem ho viděl, začal jsem se smát tím nostalgicky okouzleným smíchem, kdy vidíte, že to před vámi je tak naivní, tak pitomý a tak směšný, až se vám to vlastně líbí. Podobně vypadají třeba čerti na průvodu v Hollabrunnu, akorát že ti jsou daleko, daleko děsivější. Prostředím mi tento chudý a ne moc povedený film připomínal Konec srpna v hotelu Ozon, ale ten byl daleko syrovější a po všech stránkách drsnější. Trash jak se patří. (28.03.2014)