Obsahy(1)
Původní název filmu zněl Ruttmann Opus IV a jedná se o navázání na pokusy o abstraktní animovaný film (Opus I - III). Ruttmann vycházel ze svých zkušeností z oblasti abstraktní malby a svůj film tvořil „nefilmovými" technikami, protože příliš neznal komerční animační postupy. Nanášel tedy olejové barvy na sklo a poté stíral části vlhké malby a měnil je. Každou změnu fotografoval z výšky se spodním osvitem. V každém z Opusů se abstraktní formy (geometrické tvary a vlnící se křivky) rytmicky zvětšují a zmenšují a následně se proměňují. Třetí a čtvrté pokračování je odlišné od předchozích dvou větší délkou a také epileptickým zrychlováním rytmiky. Čtvrtý Opus tak už na několika místech připomíná blikající obrazovku televizoru. (Hwaelos)
(viac)Recenzie (6)
Ve čtvrtém Opusu již režisér dosáhl mrštné dynamičnosti, která se cca dvě minuty nese v epileptickém rytmu černobíle blikajících obrazců. Na Czechtek jako stvořené :]. ()
Pohyb a dynamika. Syntéza a harmonie. Hodně dělá hudební podkres Helgy Pogatschar. Není jednoduché zachovat ducha díla moderními prostředky. ()
Ruttmann míří k čisté radostné brutální geometrii. Jakoby tušil budoucí popart. Tento film měl velký vliv na další abstraktní filmaře. ()
Ruttmannovy Opusy I-III se mi líbily, ale ten IV. vypadal spíš, jako když se vám porouchá televize. ()
Můj komentář (a hodnocení) je stejný ke všem čtyřem opusům, čehož příčinou je to, že jsem je viděl současně a nedokážu je od sebe odlišit. Podivné, epilepticky míhající se černobílé obrazce. Vlny, světla, pulzující srdce? Nelítostný boj kvasinek a bakterií v senném nálevu? Cosi vyrůstá ze země, je to dům, hrob nebo jeskyně? Auta nebo housenky, šplhající se po stvolu? Nebo to celé jsou domy, animovaná verze příběhu Města, tématu, které Ruttmanna a expresionisty vůbec tolik fascinovalo? Nebo snad rentgeny kostí, lidské postavy, siluety duší? Každý v to asi vidí to, co v tom vidět chce - jen jedno jsem v tom (aspoň já) vidět nedokázal, totiž samoúčelnou animační hříčku. Nevím proč, ale prostě to na mne nikdy nepůsobilo jako nesmysl, který nemá děj, ale vždycky jako určité drama - přestože aktéry toho dramatu jsou černé a bílé fleky. Není to jen samoúčelná hříčka, ale působivé stínové divadlo, jehož hlavní děj a plán se odehrává v divákově fantasii. Vizuálně rozhodně zajímavé, a přestože to je spíš něco jako psychowalkman než film, mělo to na mne určitý emoční účinek a navodilo to určitou atmosféru - což je u filmu nejdůležitější, a to, jestli k tomu potřebuje děj nebo prostředí, je celkem jedno. A rozhodně mám o čem přemýšlet. Navíc, hudba od Digitonal je vážně úžasná. Všechny čtyři opusy se zmiňovanou hudbou: http://www.youtube.com/watch?v=WSG5eHExlrY ()
Zajímavá drobnost z oblasti abstraktního umění trochu připomíná dynamický spořič, ale současně dokáže člověka zhypnotizovat. ()