Metallica: Some kind of monster

"'Fuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuck!' 'I want four of them. Do it again.'" Tak tohle je naprosto parádní dokument o kapele Metallica, který pojednává o všem, co se dělo při natáčení alba St. anger. Vše je natáčeno za běhu, uprostřed snímku se rozhoduje o tom, jestli se bude natáčet dál, jsou zachyceny více či méně úspěšné studiové zkoušky, návštěvy psychologa, výběr baskytaristy..zkrátka vše.. "'Hey, it's Lars from Metallica. I'm about to stick 50 grand up your ass..' '..one dollar at a time." (26.01.2007)

Dokument, víc než jen o Metallice o "normálních" vztazích mezi lidmi svázaných velmi dlouhodobou spoluprací. Ponorková nemoc uprostřed statisícových davů. Co na tom že je to Metallica, co na tom že je to největší rockový bordel ever, tady boduje šest úplně normálních chlapů v místnosti a rozhovory, z jejichž obyčejnosti a samozřejmosti s jakou doprovází jakýkoli kreativní proces, kdekoli na světě, až mrazí. Mezi hudebními dokumenty tak patří k jasné špičce. 8/10 (06.12.2013)

I rockeři mají své dny. A někteří, třebas takový Lars Ulrich, mají JENOM své dny. Mít v kapele tuhle ukňouranou vztahovačnou primadonu je vážně za odměnu. Na druhou stranu, bez něj by byla Metallica poloviční a ‘Some Kind Of Monster‘ výrazně méně zábavnější. Stupidní hádky, k posrání klidnej cvokař, odvykačky, boj s Napsterem, výchova potomstva, tvůrčí krizovka i krkolomné hledání náhrady na věčně problematický post basáka – zkrátka je vidět, že album ‘St. Anger‘ se rodilo v hodně těžkých bolestech a fakt, že jste rocková hvězda, Vám na Vaší cestě životem nemusí být vždycky nutně ku prospěchu. Ačkoliv uznávám, že celej ten nablejskanej kolotoč slávy, peněz a chlastu je dost pádnej argument pro to založit v garáži vlastní kapelu a poohlédnout se v telefonním seznamu po čísle na nějakýho hodně dobrýho psychoterapeuta… :-) (12.09.2012)

Moje hodnocení je ovlivněno tím, že Metallicu nemám rád. Dokument je to však výborný. Ukazuje hlavně střet dvou supereg a jednoho člověka, který si myslí, že je nad věcí. Příběh putování od přátelství k finančnímu kalkulu a zpět, což se zastavilo někde uprostřed. Jinak je na nich fakt hodně vidět, hlavně v porovnání s Trujillem (čistá radost z hudby), že je hodně poznamenaly peníze a každý se s tím vyrovnával po svém a ne moc dobře. Jinak dělení 33-33-33-5 mě šokovalo silně negativně, aspoň, že se to zatrhlo. Nahrávání bylo dlouhé a možná proto působí i stopáž trošku natahnutě. (07.10.2010)

V druhé polovině osmdesátých let duněla první tři alba Metallicy takřka denně v mých uších, avšak později se zvuk kapely s mými potřebami poněkud rozešel. Ani jinak docela slušné album St. Anger ze mne již fanatického fanouška kapely neučinilo. Sledovat problémy jeho vzniku bylo vcelku zajímavé, ale trio milionářů mne tak nějak nepřesvědčilo o tom, že "upřímnost před kamerou" není trochu přehrávaná. Abych jen nehaněl, tak každý záblesk živého hraní má své kouzlo, Larsův otec je parádně upřímný týpek a hledání nového basáka mělo tu správnou šťávu. (27.12.2011)