Metallica: Some kind of monster

Vzhledem k tomu, že Metallicu už od pubertálních let považuju za absolutně nejlepší kapelu, těžko může bejt moje hodnocení objektivní. Ale to, že mě těch 140 minut ani na chvíli nenudilo bude asi mít ňáký opodstatnění. Výborně udělanej dokument, kterej sirově sleduje práci muzikantů na nové desce, jejich hádky a konflikty a cestu téměř od rozkladu až po pozvolné stavění se na nohy. Film není nijak uměle přikrášlován, jde až na dřeň a některé promluvy ať už Jamese Hetfielda, Larse Ulricha nebo třeba Dave Mustaina zasáhnou mnohem víc, než herecký výkony pravých herců v těch nejlepších filmech. (02.08.2011)

Dlouho jsem přemýšlel, kolik tomuto dokumentu nasypat procent. Když se vrátím do minulosti, musím se přiznat, že jsem Metallicu na přelomu 80. a 90. a v první polovině 90.let bezmezně miloval, obětoval bych vše pro to, abych měl kdejakou blbost, co vydali. Po černém albu však přišla zbytečná pětiletá pauza, pak místo skvělého alba rozpačité Load, ještě horší a nudnější Reload a až do St.Anger v podstatě nulová aktivita (album coververzí a koncert se symfonickým orchestrem nelze počítat za nějak převratná díla) a i otrlým fanouškům došly nervy. Když pak Hetfield vyhodil Jasona, bylo po lásce k Metallice. Dokument v podstatě odhaluje starým fanouškům Metallicy věci známé - Hetfield a Ulrich jsou sebestřední sobci a pokud není po jejich, je zle. Divím se, že se vůbec na něčem domluvili od roku 1982, kdy skupinu založili. Velká škoda Kirka, jen snad to, že je flegmatik, ho drží s nimi pohromadě. Film sestává ze spousty průměrných scén ze studia, kde to občas pěkně vře, vynikající jsou ovšem některé scény jako třeba rozhovor Ulricha s Mustainem (obrovská škoda, že u toho nebyl i Hetfield!!), výborný je nástup Trujilla (ten chlap má snad v prstech dynamit), vzpomínka na Cliffa či jam se ženou - basistkou. Spíše 70%, ale album St.Anger je hromada tuctových sraček ;-) (21.02.2005)

Plný počet, pánové mi nedali na výběr. Perfektní dokument, odhalující okolnosti vzniku alba "St.Anger". Hetfield se léčil ze závislosti na alkoholu, skupina album natáčela neskutečně dlouho, vyhazov Newsteda....Čím dokument zaujal byla přítomnost emocí-Ulrich naplno řekne Hetfieldovi, že se chová jako čurák (!!!), občas jsou vidět slzy...Ale jako nejsilnější moment beru sezení Ulricha a Mustainea z Megadeth. Od zrzounka Dave bych nečekal, že se málem rozbrečí z fasktu, že se svou kohortou hrál vždy druhé housle. Nic proti Megadeth-jejich alba jsou parádní. Doporučuji skouknout. (26.03.2012)

Metalliku poslouchám nějakých 28 let. Jistou dobu to byla má nějoblíbenější metalová kapela a cením si ji dodnes, i když se po černém albu naše cesty na čas rozešly. Metallica šla dál, já zůstal u prvních čtyř desek a když byla chuť, tak i u té černé. Mnoho let mi cosi říkalo, že bych tenhle dokument neměl vidět. Ale letošní koncert kapely v Praze mě k tomu přiměl. A zhlédnutí tak trochu mému niternému pocitu dalo za pravdu. Ten dokument, obecně velmi slušná práce, skvěle koncipovaný dokument o kapele, který není jen o hudbě (vlastně skoro vůbec, respektive jen okrajově), mi poopravil mé názory na některé postavy. V některých případech dost razantně. A zjištění (ano, nepátrám a nehledám informace o kapelách, zajímá mě spíše jejich tvorba), za jakých okolností odešel Jason Newsted, pro mě nejsympatičtější a nejoblíbenější člen tohoto kolosu, mě dost zasáhlo. Dokument je to dobrý, Metallicu poslouchám dál, ale pocit, že tohle jsem neměl viět, zůstává. Někdy je dobré od tvůrce znát jen jeho tvorbu. (09.04.2018)

Dokument, víc než jen o Metallice o "normálních" vztazích mezi lidmi svázaných velmi dlouhodobou spoluprací. Ponorková nemoc uprostřed statisícových davů. Co na tom že je to Metallica, co na tom že je to největší rockový bordel ever, tady boduje šest úplně normálních chlapů v místnosti a rozhovory, z jejichž obyčejnosti a samozřejmosti s jakou doprovází jakýkoli kreativní proces, kdekoli na světě, až mrazí. Mezi hudebními dokumenty tak patří k jasné špičce. 8/10 (06.12.2013)