Meno ruže

„Obávej se, Adsone, proroků a těch, kdož jsou ochotní zemřít za pravdu, protože obvykle nechají spoustu jiných lidí zemřít s sebou, často před sebou a občas místo sebe…“ Sherlock z Baskervillu a jeho věrný Watson Adson na stopě jednoho klášterního tajemství (pro jejich dobro naštěstí ne toho, co se pije z krabice). Něco, co připomíná lupu, bychom tu měli, schází už jen dýmka a housle.. Ecův postmoderní historický román protkaný filozofickou a sémiotickou tématikou připomíná v podání Annauda detektivku ve stylu sira A.C.Doylea. S jemným brnkáním na zakázanou strunu smíchu a syrovou atmosférou zatuchlého vzduchu plesnivého zdiva, kdy se případ zprva zdá stejně komplikovaný, jako snaha načesat mnichovi číro, si člověk chvíli může pohrávat s myšlenkou existence nadpřirozena, dokud však nevyjde najevo, že za všemi mordy stojí jako tradičně spíše přirození (žárlivost), nebo jako v tomto případě typická lidská přirozenost v podobě touhy po majetku a moci, či strach z jejich ztráty. Pochvala jak pro S.Conneryho, který dokázal vnést do období, v kterém byl jinak za normálních okolností mrtvý jak zubní pasta, gentlemanský šarm, tak pro démonického čáryčichače F.M.Abrahama z CSI: Svatá inkvizice. A mimochodem, Jméno růže obsahuje jednu z nejžhavějších erotických scén historie, alespoň teda, co se týká filmů odehrávajících se v 14.století.. Vzhledem k tomu, že ji točil Slater ve svých patnácti, měl tam stát někdo z Monty Pythonů a říct mu:„You lucky bastard!“ (29.08.2011)

Přesně takové, v co jsem doufal. Neuvěřitelně ponuré, hutné. No prostě ryzí středověk. Do toho epický příběh Umberta Eca, fantastický Sean Connery a démonický F. Murray Abraham. Pravda, že víckrát bych to nesnesl. V daný moment, když na tento film koukáte, ale zároveň vnímáte, že Jean-Jacques Annaud ztvárnil ten příběh nejlépe, jak mohl. (11.11.2023)

Filmová pohádka o tom, jak to ve středověku nevypadalo. :o)                                                                                                      Nejsem historik, nestudovala jsem ani dějiny ani středověk, moje znalosti jsou pouze z toho, co nás učili ve škole a co jsem četla. Dovolím si tedy jen několik poznámek. Ve středověky byly kláštery centem vzdělanosti a měly velmi vysokou úroveň. Řeholní život se odjakživa odvíjí podle řehole - tedy psanými pravidly, které se jen málokdy porušují nějakou výjimkou. Papežská klausura je pojem i dnes, spíš se dostal nějaký mnich z kláštera ven, než nějaký jiný živý tvor dovnitř. Tomu, že by se nepozorověně protáhla do klášterních prostor nějaká žena, se dá stěží uvěřit. Mysllím si, že je film zbytečně ukecaný. Je použila moderní mluva odpovídající našemu myšlení, Filomena I. by bez pochyby napsala výstižnější dialogy. :o) Zcela pomíjím nepřesnosti a nesmysly v oblasti náboženské a nelogičnosti v samotném příběhu. Moderní mluva, moderní uvažování v kombinaci s moderní hudbou - není divu, že jsem ten středověk tak nějak necítila. Markéta Lazarová, Údolí včel nebo Sedmá pečeť i Kladivo na čarodějnice dokázaly zprostředkovat starobylou atmosféru mnohem lépe. Sice zajímavý příběh, leč plný klišé, to poslední na závěr si mohli tvůrci opravdu odpustit, snímku by to rozhodně prospělo. Velké pozitivum je, že mě to přimělo začíst se do předlohy. Zajímavé komentáře: Maq, Snape (11.09.2014)

Jedná se sice o velmi okleštěný přepis románu Umberta Eca, ovšem sám spisovatel byl tímto filmem nadšen!!! A stejně jsem na tom byl i já po shlédnutí tohoto skvostu. Prvně jsem ho viděl asi před deseti lety, vysílala jej Nova v nočních hodinách. Až později jsem se dozvěděl, že se film už krátce po natočení stal klasikou a že mimochodem byl nejnavštěvovanějším zahraničním filmem v Československu v 80. letech. Ve čtvrtém ročníku jsme na tom byli v kině se školou na mimořádném promítání, coby příprava k maturitě z češtiny a literatury. Kvalita obrazu byla různá a některé scény vystříhány (kupříklad erotická scéna), zážitek však nebyl o nic menší. To ponuré místo, kde se tváře pod kápěmi plíží jako přízraky, tváře mnichů, na která se matka příroda vykašlala, vynikající herci a děj, který ani na okamžik nezabředne do nudy. Sean Connery v roli Williama z Baskervillu podal zřejmě nejlepší výkon své bohaté herecké kariéry, Christian Slater též. Za zmínku ovšem stojí také F. Murray Abraham v roli ďábelaského inkvizitora Bernarda Gui. Každý jeho pohled, každé slovo je ďábelské (ať jej slyšíte v originále či v obou verzích dabingu). Nemám ani čtvrt slova proti závěru, který se rozchází s knihou. Režisér Annaud potvrdil svůj vysoký kredit. Zfilmovat nezfilmovatelný román, sice značně vykuchaný, ovšem s tím nejsilnějším z knihy. Bývalý Leoneův dvorní kameraman Tonino Delli Colli i v prostředí špinavého kláštera vytváří působivé obrázky a neodpustí si záběry krajiny a zasněžených kopců. Jméno růže je legenda. Kniha i film. 100%. (05.08.2007)

Na konci má člověk dojem, že se právě vrátil z výpravy časem. Takový pocit reálnosti a uvěřitelnosti jsem už dlouho v žádném filmu neviděl. Dají se tomu vytknout občasná hluchá místa a Sean Connery, který jako vždy hraje jen a jen Seana Conneryho. Přesto je to sympatický výkon a já nechápu, jak herec, který tak neuvěřitelně nehraje, může být i po tolika letech herecky zajímavý. A je mi vážně jedno, že mnohovrstevnatá předloha je osekaná - jinak to ani nešlo. (12.12.2009)