Futbaloví chuligáni

Na Hooligans je nejzajímavější námět, který využívá atraktivního divácky vděčného prostředí agresivních fotbalových fanoušků a emocemi nabitý svět fotbalových stadionů k rozehrání svého příběhu. Kladem a pro většinu fanoušků nejpřitažlivějším faktorem je velmi slušné natočení brutálních rvaček. Film si v tomhle ohledu opravdu udržuje tempo a napětí. Na druhé straně existují filmy, které dokážou určité téma analyzovat, a naopak filmy, které na určitém tématu parazitují, a Hooligans bohužel patří k té druhé skupině. Celá ta dojemná historka o bratrské lásce a obětavém vztahu mladých fanoušků ke svému klubu je na motiv hooligans jenom povrchně naroubovaná a realita tohoto fenoménu je úplně jiná. Ten, kdo se chce o fenoménu hooligans dovědět skutečnost, měl by se podívat na britský dokument Klamu, abych nebyl klamán, kde investigativní britský novinář inkognito pronikne do jednoho z klubů a dlouhodobě se v tomto prostředí pohybuje. Hooligans představují nefalšovanou a velmi temnou kriminální strukturu, kde o fotbal vůbec nejde, respektive jen jako o záminku k násilí. Film o hooligans by mohl obsahovat sociální rozbor frustrace chudých výrostků a nezaměstnaných přistěhovalců z předměstí, mohl by rozehrát přitažlivou kriminální zápletku a mnoho dalšího, ale tady jde o nefalšovaný kýč, který je lživý ve své podstatě. Elijah Wood je sice dobrý herec, ale typově se do role mladého násilníka nehodí a především ani na moment jsem mu nevěřil proměnu z kultivovaného intelektuála, který končí elitní americkou univerzitu, v příslušníka klubu rváčů, který je obklopený výrostky se základním vzděláním a vybavených IQ houpacího koně. Kdyby šlo o 16-letého puberťáka, dokázal bych jeho metamorfóze věřit, ale tady šlo o umělý konstrukt. Celkový dojem: 40 % (02.01.2009)

Dlouho trvalo než jsem se k HOOLIGANS konečně dokopal, ale teď musím říct, že to vážně stálo za to. Wood ze sebe opravdu svižně shazuje Pytlíkovskou image a já jsem tomu opravdu rád. Byla by ho škoda. Jako "bitkař" je perfektní. Lexi Alexanderová se jako režisérka taky pěkně předvedla. Možná až hodně nečekaně dobře. Bitky jsou skvělé, syrové a je z nich cítit potřebná energie, zároveň zvládá i psychologickou stránku snímku a neztrácí příběhovou linii. Co dodat. Jsem rád že jsem se podíval a teď už to kdykoliv udělám rád znovu. W-H-U! (25.04.2007)

Absolutní překvapení, spolu s Crash. Ani o jednom ze zmiňovaných jsem neměl ani páru a jaké bylo mé překvapení. Nejlepší film z prostředí fotbalu (V době psaní příspěvku jsem ještě neviděl Góóóól). Elijah Wood už není Frodem ale pravým nefalšovaným fotbalovým "chuligánem"... Bez problémů si získal členy "fanklubu" West Hamu United a nám ostatním ukázal, že umí i něco jiného než se usmívat. Konec mi nijak nevadil, naopak se mi hodně líbil. Tu písničku okamžitě chci!!! (11.01.2006)

Dalsi z rady filmu, ktere se snazi americkemu publiku priblizit neco, cemu nerozumi. Nezavisla produkce? Mozna ,ale "nezavisle" tento film rozhodne natoceny neni a ani zde vymodelovani rowdies, jenz jiste maji predlohy v realnem svete, nejsou zcela reprezentativnimi vzorky a nedokazi psotihnout tak komplexni a slozitou problematiku, jakymi fotbalovi radikani fanousci jsou. Tak rozsahle tema by si zalouzilo spise tak 3hodinovy dokument od BBC a ne Elijaha Wooda, ktery si uvedomi, ze "telo neni z porcelanu". A taktez nechapu komentare nekterych navstevniku tohoto webu, kteri odsuzuji udajne sladkobolny zaver. Ti si asi neuvedomuji, ze vetsina prumernych obyvatel potrebuje jasne a kratke ponauceni na konci, aby si mohla odnest to, co autori zamysleli. Pro ne prosim tolerujme tyto nutnosti, je nutne vyvest si z filmu nejake myslenky a zavery, ale ne kazdy tento "dar" ma... (19.02.2006)

"Když dostaneš první ránu, zjistíš, že nejsi ze skla. Neuvědomíš si, že žiješ, dokud si nesáhneš na dno." Nikdy jsem nebyl členem žádné firmy fungující pod zástěrkou fanouškovství, ale pokud bych se jednou rozhodl rozdávat budspencerovky v barvách svého klubu, tak by to rozhodně nebyl West Ham United, nýbrž FC Barcelona případně Slavoj Houslice. Hooligans, k mému jistému zklamání, o fotbal skoro nezavadili, o životě rowdies jsem se toho určitě dozvěděl víc z dokumentu MacIntyre Undercover, ale dost mne to bavilo jako příběh truhlíka, do kterého s chutí kopal celý svět a on se prokrvácel k tomu, že každá zapůjčená rána se musí vrátit i se slušnými úroky. (27.12.2011)